Komiksy: Eddie Campbell, Alan Moore – Z pekla

Vytvořeno 8. 3. 2016 2:00

Autor: Petr Měrka

Vražda coby magie rozehrávající struny samotného jsoucna, to je kniha Z pekla od Alana Moora a Eddi Campbella.

Moorovo psaní přesahuje zavedený úzus chápání času a prostoru. Dotýká se věčnosti. Jeho příběh může být akční, obdařený superhrdinou, kriminální, mystický, pohádkový, erotický, ale vždy se tím čím i oním způsobem orientuje k podstatě toho, co vlastně je – k jádru existence. Čímž se i logicky stává nadžánrovým autorem.

Šílený vraždící lékař pohybující se na pomezí snu a reality. Stírají se jejich hranice a vše se stává jedinou sounáležitostí. Skutky jím páchané v zájmu pokryteckého kodexu falešné morálky, která nezná slitování a postrádá i kontakt se soudností. Rozum zabil cit a učinil ze světa místo srovnatelné s peklem nebo možná spíš očistcem, protože do pekla se teprve dostaneme.

Svět šlapek, svět královen, svět úchylů a neukojitelných pudů. Svět bez svědomí. Racionální svět propadlý davové psychóze, to je Moorem předestřená atmosféra viktoriánské Anglie, kdy v Londýně řádí populární Jack Rozparovač.

Moore se přidržuje reálií a fakt, které obdařuje fabulací, a tvoří fikci, nové pojetí příběhu brutálního vraha, o čemž svědčí i sáhodlouhý dodatek knihy, kde rozvádí po jednotlivých kapitolách, z jakých materiálů čerpal či co mu sloužilo za inspiraci.

Moore vkládá do svých textů spoustu erudice, jenom příprava takové knihy trvá roky a to samé se týká realizace.

Campbellova kresba násobí ponurou zlověstnost poutavého příběhu o vrahovi, jehož identita není dodnes známá, pouze obestřená přehršlí spekulací a pouhých domněnek.

Ohavnost a neobjasněnost tvoří základ mýtu pojmu Jack Rozparovač, který se ukázal atraktivní nejen pro literaturu, ale i film. Vzbuzuje u lidí zájem, protože záhadnost je vždy vzrušující.

Jediným nedostatkem knihy je font. Velikost písma. Je však zřejmé, že z technických důvodů nemohl být řešený jinak, ale bohužel na úkor čtivosti. Nicméně je Z pekla především úžasný grafický román právě pro svoji obsáhlost, rozměry a hlavně pak literárnost, jež je na hony vzdálená předsudku o strohém textu uvězněném v bublinách.

Moore rozhodně není jen pouhý scenárista, ale opravdu velký spisovatel, kdy s ním srovnání snese ještě tak Neil Gaiman, ale ten je oproti Moorově ontologičnosti spíš snově fantazijní, ačkoli mnohdy neméně temný.

Z pekla je o lidech. Je o tom, co se ukrývá v každém člověku. Strach. Čeho se bojíme? Nejistoty o budoucnost. Trpíme přítomností a děsíme se toho, co není. Realita způsobuje člověku deziluze s roztomilou škodolibostí, navíc si s nikým nehraje, ale myslí to smrtelně vážně. Není s ní legrace, ke všemu když jí asistuje osud. Ten má sice každý ve svých rukou, ale jen málokdo si to uvědomí a podle toho jedná.

Okolnostmi k prostituci dohnané ženy chtějí přijít rychle k pěti librám, aby mohly zaplatit pasákům za svůj život, a to je motivuje k činu, jehož důsledky se ukázaly být pro ně nepředstavitelnými mukami a v hlavě špičkového chirurga rozbujel nádor samozvané nadřazenosti nad běžnou smrtelnou bytost, za niž se přestal považovat a stal se tohoto sebeklamu obětí a pro své okolí a současníky mementem nadcházejících událostí, jakými třeba byly dvě světové války, hospodářská krize a jakou je i choromyslným kapitalismem posedlá současnost. To vše totiž v sobě ztělesňuje mýtus o Jacku Rozparovači, který se tak stává archetypem čehosi zrůdného, co je naší bytostnou součástí.

„Považ, Netty: ‚Dionýští architekti,‘ – jaký to protimluv. Architekti, ti nejstřízlivější a nejapollónštější lidé, vzývali boha instinktu a nerozumu.
A přece věděli, že nevědomí bylo inspirací, z něhož vyrostly jejich věže rozumu. Symbolické spoutání rozumu bylo jejich vrcholným úspěchem.
Jejich symbolem byl snící měsíc obklopený sedmi hvězdami představujícími aritmetiku, hudbu, astronomii, rétoriku, gramatiku, logiku a geometrii, pilíře zednářského myšlení.“

Moore, A., Campbell, E. Z pekla. Praha: BB art, 2015. ISBN: 978-80-7507-531-4. Str. 23, kapitola IV.