Mít peníze není normální

Vytvořeno 1. 10. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

Lidé bez peněz nemají budoucnost. Nebude dlouho trvat a všechny takové jedince umístí do pracovních táborů, kde budou mít skvělou příležitost se udřít k smrti. Opin Sekera byl death metalista. Neměl z chudoby strach, protože hrál v kapele Střeva venku z těla. Byli populární a bohatí. Celé Valašsko jim tak říkajíc leželo u nohou.

Podobně byl na tom i Jupe Vapulík – legenda v teplákách a s televizním ovladačem. Ale ne každý měl takové štěstí jako oni. Třeba Měrka, chudý spisovatel. Ten žil vyloženě z paběrků. Avšak existovaly mnohem horší případy.
Do Valašské Tatranky přijeli exekutoři, kteří se těchto individuí chtěli zbavit za každou cenu. Starosta Krvavý Nočník je neviděl rád. Dal si zavolat velitele RR Čuňu Blechu – stopadesátikilového arogantního sráče.

*
Do kanceláře ho uvedla sekretářka Pumpa Napokrajizkázky. Čuně se posadil do živého křeslo-dítěte, které pod jeho nesmiřitelnou vahou zaskučelo. Krvavý Nočník udeřil prudce pěstí do stolu a vášnivě zakřičel:
„Vem, koho potřebuješ, a zlikviduj je!“

*
Čuně nasedl do traktoru a rozjel se pro Koprofila Dýni, což byl nesympatický hňup. Ten se převlékl do kroje, vyzbrojil se valaškou a nasoukal se do značně stísněného prostoru kabiny. Jezdili po vesnici tak dlouho, dokud nenatrefili na exekutory.
Vypadali jako nacisti. Měli holé hlavy a černé uniformy. Byli ozbrojení a nenáviděli zadlužené lidi. Chovali se, jako kdyby vybírali výpalné. Čuně zabrzdil a s Koprofilem vylezli z traktoru ven. Poté nastartoval motorovou pilu a jali se s nimi činit pořádek.
Jejich znetvořené mrtvoly vyvezli za vesnici a pohnojili naporcovanými ostatky pole. Když se to doslechli úředníci na Snětíně, okamžitě je to rozčílilo. Zdejší starosta Hlen Uprděný se rozhodl vyhlásit Valašské Tatrance válku a poslal jim po své manželce ultimátum.

*
Dlaň Uprděná měla pubertu a trpěla oligofrenií. Nechápala, co po ní manžel vyžaduje. Přijala od něj kategorický požadavek uvedený na listině a při nejvhodnější příležitosti si s ní vytřela zadek. Nutkavá potřeba ji přepadla mezi Snětínem a Úptím. Sundala si kalhotky a zůstala nahá. Když dosrala, použila ji naprosto spontánně místo toaletního papíru.
Zrovna kolem procházeli death metalový zpěvák a basák ze Střeva venku z těla Plenkáč Vypleštěný a jeho družka Jipule Maglajz. Zastavili se a sledovali její rozpaky. Dlaň byla rudá studem a potila se jako blázen – snad proto, že bylo vedro k zalknutí.
„Měla jsem důležitý úkol,“ pronesla nakonec, „ale nemohu si vzpomenout, co to bylo. Mám strach, že mě za to můj despotický manžel zabije.“
Plenkáč k ní přistoupil, plácl ji lascivně po řiti a navrhl jí ruskou trojku.

*
Pohlavně uspokojení se posadili venku před vinárnou Na Konci světa. Pili pivo a borovičku. Kolem půlnoci přijela policie a všechny přítomné zmlátila. Též byla zatčena každá pohledné dívka. Naložili je do antonu a odvezli na luxusní chatu v horách, která patřila ministru bezpráví Ocasovi Kulmě.
Ten měl náctiletou dceru, co k smrti umlátila svoje jednoroční dítě pětikilovým kladivem a dostala za to poslaneckou imunitu. Jiný by nejspíš skončil na popravišti a nebo byl za živa stažen z kůže a takto vhodně upraven umístěn do kádě s vroucím olejem.
Ale abychom se vrátili k jádru radioaktivního pudla. Starosta Snětínu se telefonicky spojil se starostou Valašské Tatranky. Pozdravili se a vyměnili si formální komplimenty. Potom se Hlen zajímal:
„Dorazila k tobě moje mladá? Víš vůbec, že jsem ti vyhlásil válku?“
„Copak ty máš nějakou soukromou armádu?“ vyjelo pobaveně z Krvavého Nočníku.
„Vidíš, to mě ani nenapadlo, že budu potřebovat vojáky. Tak jo, celou akci ruším, zatím se měj a šťastnou korupci bez zbytečných skandálů!“

*
Hlen Uprděný začal na svoji Dlaň žárlit. Ještě jednou jeho pohled spočinul na pozvánce, kterou obdržel na dnešní orgie konající se na chatě ministra Kulmy. Aby se odreagoval od svých psychických chmur, nasedl do trabantu a rozjel se na místo konání mejdanu.

*
Celá ta oblast byla uzavřena ostnatým drátem, který byl navíc pod proudem vysokého napětí. Ukázal ochrance svoji pozvánku a vjel do areálu. Překvapily ho hromady mrtvol. Všechna ta těla patřila lidem, kteří neměli žádný majetek – alespoň tak to bylo presentováno na informačních cedulích. Večer poslouží jako kuriózní vatry a jako třešnička na dortu se do plamenů přesně o půlnoci naženou různě po okolí ukořistěné souložnice.
Hlen zaparkoval svůj vůz, který byl celý ze zlata a fungoval jako švýcarské hodinky. Cítil se šokován, poté co se rozhlédl, aby se zorientoval, a spatřil při tom svoji patnáctiletou manželku v poloze sendviče. Vytáhl z náprsní kapsy rozkládací tomahavk a rozběhl se udělat pořádek.
Ze všeho nejdřív rozpůlil lebku chlapa, co byl na ní. Očití svědci se jali freneticky tleskat. Jeho násilí vyvolalo emoci bouřlivého nadšení. Nad celým klaustrofobicky uzavřeným prostorem se začala vznášet davová psychóza a vzduch prosytila inspirativní vůně nedalekých jatek. Až sem odtamtud doléhaly zvukové projevy utrpení zvířat, s nimiž se nezacházelo jinak než bestiálně.
Muž, co byl pod Dlaní, začal prosit o slitování. Hlen mu však nemilosrdně zarazil tomahavk do hrdla, z něhož vzápětí vystříkl mohutný gejzír krve. Trochu profackoval svoji mladou a vyčinil ji za mimomanželský poměr. Nepomohly oprávněné námitky, že za to nemohla z vlastní vůle, ale celou nepřístojnost zapříčinila shoda okolností a náhod.

*
Cestou do koupelny podepsal Hlen prodej autorských práv svého amoku Američanům z Hollywoodu. V koupelně potkali svého hostitele. Tlačil tam své dceři uhry ze zad. Byla nahá a měla ruce od krve. Ocas se otočil a kývl na Hlena.
„Tak co, jak se ti to tu líbí?“ zeptal se ho.
„Jo, je to masakr!“ procedil mezi zuby Hlen a hodil Dlaň do bazénu.

*
Plenkáč se probral z bezvědomí. Napřímil se a setřel si krev z obličeje. Zvolal:
„Jipule!“
Jipule však byla v klidu. Zrovna si opodál opékala na rožni policajta. Vedle ní byli naskládaní ještě další tři, které při jejich zátahu přizabila. Z otevřených bachorů jim tekly vnitřnosti. Pociťovali strašnou žízeň a halucinovali. Mluvily na ně jejich vlastní hříchy. Kladly jim na srdce nesmazatelnou vinu. A ta vina jim zpytovala svědomí.
„Fuj, to se mi ulevilo,“ konstatoval Plenkáč a posadil se vedle ní. Políbili se a on dodal: „Už jsem se bál, že tě unesli na prcání!“

*
Dlaň se mezi tolika starými a mocnými lidmi nudila. Zatoužila být svému manželovi nevěrná s nějakým animálně smyslným primitivem. Hlen ji beztak někde zrovna podváděl s některým ze svých nadřízených partajních kolegů. Ve straně Bezcitu, které byl členem, se totiž kariéra budovala výhradně přes anus. Byla to tradice pocházející z hitlerovského Německa, kterou zavedl E. J. Röhm.