Akné a sirup poznání

Jmenovala se Mamlén a byla velmi romantická. Típla nedopalek, zvedla se a zamířila do hospody. Měla tu jednu oblíbenou. Nacházela se u řeky Slizu. Nazývalo se to tam Mušle. Posadila se na terasu a objednala si pivo. Jakýsi kluk ji chvíli pozoroval. Přišel jí nabídnout drogy.
Přímo nádherně se zfetovali. Ani jeden neměl na zaplacení útraty. Majitel podniku byl chorobně promiskuitní gay infikovaný AIDS. Navrhl proto tomu hochovi, že mu nemusí ani jeden z nich nic platit, pokud se on s ním vyspí bez ochrany. Lokna s tím souhlasil. Zeptal se Mamlén:
„Počkáš tu na mě? Myslím, že tak za 20 minut budu hotový.“
Mamlén mu to slíbila. Ale hned co zmizeli v bytě majitele, který se nacházel v podkroví Mušle, tak odešla.

*
Zastavila se až na výpadovce z Vápu. Natáhla ruku do konkrétního bezprizorna a téměř vzápětí jí zastavil úchyl ozbrojený pistolí. Znala ho z televize. Jen si momentálně nemohla vybavit jeho jméno. Byl to nějaký poslanec a nebo senátor.
„Nastup si, holčičko,“ řekl jí. Vzal bouchačku ze sedadla spolujezdce a strčil si ji za pas.
Mamlén ho s jistými rozpaky poslechla. Neměla z toho ještě rozum. Byla mladá a k mládí se něco takového jako rozum naprosto nehodí. Co by to bylo v tomto období za život bez nerozvážné bezstarostnosti a lehkovážnosti?
O pár desítek metrů dál vzal politik ještě další 2 dívky. Obě vypadaly jako dlouhonohé modelky. Byly strašné vychrtlé a měly na sobě pouze kalhotky a podprsenky. Posadily se dozadu. Politik dupl na plyn. Sotva vyjeli z města, zeptal se:
„Děvčata, nebude vám vadit, když teď sjedu ze silnice? Znám tady nedaleko výbornou mýtinu, kde bychom si mohli přímo skvěle zamrdat!“
Mamlén mlčela. Ty starší holky však byly pro.

*
Politik vjel do lesa. Dostali se k té mýtině a vystoupili z auta. Jedna z těch starších holek se mu zavěsila kolem krku a ukousla mu nos. Její kolegyně mu vytrhla pistoli a několikrát ho střelila do zadku. Politik se svalil na zem jako nějaký žok sraček. Mamlén nevěděla, co má dělat. Měla strach, chtělo se jí křičet hrůzou a současně ty holky obdivovala.
Politik ještě žil, když mu pomocí ženistické lopatky, co našly v kufru jeho limuzíny, vyhrabaly mělký hrob a hodily ho do něj. Zahrnuly ho hlínou a rozdělily se o peníze a cennosti, co měl u sebe.
Mamlén byla očitý svědek, a proto jim mohla být nepohodlná.
„Čím chceš být, až vyrosteš, práskačem?“ zeptala se ji blondýna.
„Ne, chtěla bych se stát spisovatelkou,“ žblebtla Mamlén.
„Slyšíš ji, Xoni?“ uchechtla se škodolibě bloncka a bruneta procedila mezi zuby:
„To víš že jo, Wu,“ a ukázala na Mamlén prstem. „Máš na vybranou,“ řekla, „buď se k nám teď přidáš a budeš páchat tak jako my zločin a nebo tě tady Wu střelí doprostřed čela.“

*
Nebylo si co rozmýšlet. Mamlén i proti své vůli vkročila na šikmou plochu. Teď seděla vzadu ona. Xoni řídila a Wu byla uprdelená na místě spolujezdce. Měla stažené okno, a jakmile někoho viděla na chodníku, tak po něm vypálila. Občas i někoho strefila. Ale většinou se minula. Nemohlo se jim nic stát. Policajti je nestavili. Moc dobře věděli, komu ta drahá kára patří, a nechtěli mít problémy s nadřízenými.

*
Na Snětíně Xoni úmyslně vjela do masny plné lidí a způsobila jatka. Mamlén se tento jejich životní styl opravdu nezamlouval. Otevřela dveře a mrštně se vyšvihla na pult, seskočila na podlahu a z věšáku na zdi uchopila sekeru. Tou se následně ohnala po běsnící Wu, co se za ní vrhla s vražedným úmyslem, a zasáhla ji do lebky. Xoni se při pohledu na smrt své parťačky rozčílila, zařadila zpátečku a vycouvala z krámu. Zaregistrovala policajtské auto, zajela k němu a křikla na uhry v uniformě:
„Hej, kokoti, tam v tom obchodě řádí jakási psychopatka, měli byste ji zneškodnit dřív, než z toho bude masakr!“ a sama byla rázem fuč.
Na krátko tu po ní zůstal jen smrad výfukových plynů.

*
Mamlén skončila v cele předběžného zadržení. Byla tam s ní tlustá žena, která holým zadkem seděla na ostré hraně žiletky. V ústech převracela žhavou cigaretu. Byla potetovaná a nepříjemně páchla. Mamlén nebyla schopna od ní odtrhnout zrak. Vtom se otevřely dveře. Stála v nich pěkná lolita. Mohlo jí být nejvýš 15 let. Kývla na Mamlén a pověděla jí:
„Pojď, jsi volná. Líbíš se mi.“
Mamlén ji poslušně následovala. Byla jí neskonale vděčná.
„Kam to jdeme?“ zeptala se.
„Drž hubu a krok,“ přikázala jí ta pohledná adolescentka, pročež dodala: „Mluv jedině tehdy, když budeš tázaná!“

*
Vyšly z policejní budovy a pěšky se vydaly směrem k sídlišti, kterému se říká Peklo. Rozkládalo se na kopci a nebylo nijak zvlášť daleko. Dorazily k jednomu z bezpočtu paneláků, nastoupily do výtahu a vyjely alespoň do 8. patra. Mladičká byrokratka strčila klíč do zámku a v předsíni se Mamlén zeptala:
„Budeš chtít papuče?“ Mamlén přikývla, ale místo nich dostala jen facku. Do očí jí vyhrkly slzy a chtěla vědět, proč to udělala. Už otevírala ústa, ale lolita jí přiložila k zátylku elektrický paralyzér. Mamlén ucítila tak mocný šok, že se jí podlomila kolena a dokonce se samým leknutím počurala.
V chodbě se objevil otec té rozkošné dívenky. Byl nahý. Jeho obrovské břicho bylo plné mastných fleků a různých zbytků jídel. Zeptal se své dcery:
„To je tvoje kamarádka?“
„Ne,“ procedila tvrdě ona. „To je moje nová otrokyně, kterou jsem dnes našla v cele předběžného zadržení. Původně ji chtěli poslat k soudu, protože pozabíjela moc lidí. Ale nakonec jsem si tak jako vždy prosadila svou.“
„Co jsi použila, korupci a nebo vydírání?“ zajímal se její taťka.
„Strčila jsem veliteli úplatek,“ informovala ho ona. „Byl rád jako malé děcko, prý hned zítra pojede s rodinou na dovolenou někam k moři,“ pročež se tomu oba pobaveně rozesmáli. Lolita pak několikrát kopla do Mamlén a popuzeně ji okřikla:
„Vstávej, ty čubko, a pozdrav starostu Snětína!“
„Přesně tak,“ přidal se starosta. „Udělej mi to tak, jak to mám rád – pusou!“