Valašské děti poslouchají death metal

Jipule si vytáhla jehlu z žíly a řekla:
„To bude ale jízda!“
Přijeli do Valašské Tatranky za Plenkáčovou babičkou. Seděli u ní zfetovaní v kuchyni a plácali nesmysly. Magórie Vypleštěná neměla mezi svými spoluobčany příliš dobrou pověst. Byla to rváčka. Nenáviděla své sousedky a pravidelně se je snažila všecky pozabíjet. Už zase na ni přišlo udání, protože na dvorku zastavilo policejní auto a z něj vystoupili 2 uniformovaní beďaři s akné slizem na bradě. Nebrali si servítky a rovnou začali střílet.
„A do prdele,“ vyjelo Plenkáčovi z pusy a svalil se pod stůl na břicho. To samé učinila i jeho svůdná družka Jipule. Udeřila tvrdě o podlahu svým mentálně anorektickým tělem a řekla:
„Dala bych si jogurt.“
Jediná Magórie zachovala ledovou duchapřítomnost. V předsíni sebrala sekeru a vybavená neprůstřelnou vestou se rozběhla proti těm dacanům. Usekla jim hlavy, a když se vrátila za dětmi, tak jim pověděla:
„Jenom jim ufiknu vršek lebky a můžete jim vyškrábat mozky!“

*
Jipule se v tom sajrajtu přerypovala malou lžičkou a postěžovala si:
„Je to nějaké zelené a gumové.“
„To bude tím jejich otupujícím výcvikem,“ prohodila Magórie, „přidám ti k tomu trochu cukru a zaleju to vodkou. Takový mozek, to je pak pošušňání!“

*
Šli spát. Už byla hluboká noc. Asi 2 hodiny ráno. Ani se spolu nemilovali. Kvůli heroinu neměli Plenkáč s Jipulí na prckání žádné pomyšlení. Magórie měla návštěvu. Přijel za ní velitel policie z Hobl Blíče. Přivezl babce nějakou ganju. Naložil těla svých podřízených do kufru a posadili se spolu na lavičku před vchodem.
Bylo hezky. Obloha byla bez mraků a plná hvězd. Ve Valašské Tatrance se v noci nesvítí, a tak tu neexistuje světelný smog, který by mrvil jejich viditelnost. Magórie otevřela slivovici. Poté, co do sebe velitel obrátil mohutného loka, jí pověděl:
„Drahá, milovaná Magórie, co já jen mám říct rodičům těch mladých poldů? Vždyť to byli ještě výrostci. Měli teprve krátce po střední škole.“
„Měl’s je upozornit, aby za mnou nejezdili,“ ohradila se dotčeně Magórie.
„Ale vždyť já je, holomky, před tebou varoval. Řekl jsem jim, že pokud tě chtějí vyšetřovat, měli by tě raději rovnou odprásknout. Chyběla jim zkušenost a ocelové nervy.“
„To jo, byli to fakt usoplení cucáci,“ prohodila k němu Magórie a podali si ruce na rozloučenou.

*
Ráno je probudil smrad spáleného masa. Sešli se podívat z podkroví, kde měl Plenkáč pokoj, do kuchyně. Našli tam z Magórie už jenom hromádku popela. A vůbec celý domek se nějak změnil k naprosté neobyvatelnosti.
„Co se to děje?“ zeptala se Jipule a s jistými obavami se přitiskla ke svému milému.
„Zdá se, že hoříme,“ odvětil stroze Plenkáč a situaci vyhodnotil jako vendetu. „Pojď, raději odjedem zpátky na Snětín. Potom svolám kapelu a pomstím babičku.“
„Vždyť ale nevíš, kdo ji zneškodnil,“ namítla Jipule.
„Najmu si soukromého detektiva a ten mi to zjistí,“ informoval ji Plenkáč.

*
Plenkáč stiskl zvonek. Soukromý detektiv Rupni Vbedně mu přišel otevřít v pantoflích a županu. V ruce držel křišťálovou kouli. Ještě, než stačil Plenkáč cokoli říct, mu sdělil:
„Vím, proč jste přijel, a protože jste členem mé oblíbené skupiny, povím vám, kdo je vrah vaší babičky zcela zdarma!“
Plenkáč poděkoval a dal mu za jeho službu alespoň volňásek na koncert.

*
„Mládenci,“ pronesl ke kapele, jejíž členové byli: Opin Sekera bicí, Melounek Beznaděj klávesy a Jupe Vapulík kytara plus televizní ovladač. „Už vím, kdo stojí za skonem mé babky a rozhodl jsem se tu rodinu vyvraždit kvalitní hudbou. Zajedeme k nim a pořádně jim to osolíme!“
Jupe Vapulík, aby to celé urychlil, je na místo určení přepnul.

*
„Mami! Mami! Posrala se nám televize!“ řval přibližně čtyřicetiletý muž v červených trenýrkách a bílém tílku. Samozřejmě se nejednalo o nikoho jiného, než o nacistu Mlíčka, který byl vinen bestiální vraždou Magórie Vypleštěné. Byli to takříkajíc sousedé přes silnici. Mlíčko nyní běsnil, z pusy mu tekly sliny, tváře měl rudé vzteky a zrovna chytaly namodralý nádech. „Mami, kurva, právě jsem sledoval dokument o Hitlerovi. Dozvěděl jsem se, že měl jen jedno varle, a to mě tak rozrajcovalo, až jsem si začal dlábit kačera a najednou rup ty boty, žádný podělaný signál!“
V tom ho srazila k podlaze tlaková vlna ohlušujícího nástupu death metalové skladby. Chlapci ze Střeva venku z těla stáli pro jistotu bezpečně schovaní za Obecním úřadem, aby je náhodu vlastní hraní nezabilo. Mlíčko nechápal, co se to děje. Napřed na něj spadla popraskaná omítka, potom lustr a nakonec celý strop, který ho rozmačkal na mazlavou kaši.
A do prdele! pomyslel si starosta Krvavý Nočník dívající se z okna své kanceláře na tu spoušť před sebou. Kromě Mlíčkova domu byly srovnány se zemí i dva z každé strany s ním sousedící.
Asi jsem to kapánek přehnal, uvažoval Plenkáč a křikl na mládence z kapely:
„Dělejte, odvezeme aparaturu na taneční kolo, dneska tu hrajem na zábavě!

*
Noc byla divoká a vydařená. Ráno na všechny čekala kocovina. Byla hodně nepříjemná. Plenkáč se probudil ve zvratcích. Smrděl. Postavil se na nohy a šel se podívat po Jipuli. Nakonec ji objevil na pánských toaletách. Spala s hlavou opřenou o pisoár. Přehodil si ji přes rameno a odnesl do dodávky. Zapálil si ganju a přemýšlel o smyslu života. Ještě nebyl ani v půlce jointu a ozvalo se houkání policejních sirén. Přijela zásahová jednotka. Obklíčili Plenkáče a jeho bandu. Proti takové přesile nemělo smysl bojovat. Plenkáč to už chtěl vzdát, ale Jupe je svým ovladačem přepnul na docela jiný kanál.

*
Když Jipule otevřela oči, zjistila, že leží nahá na pláži a opaluje se. Plenkáč byl natolik soudný, že než se šel koupat do moře, tak ji celou potřel od hlavy až k patě krémem s vysokým obsahem UV filtru.
A do prdele, pomyslela si Jipule, my jsme se ocitli v ráji!