(Ne)očekávané náhody aneb Třicet rozhovorů o umění

Recenze

Vytvořeno 19. 5. 2011 2:00

Autor: Petra Šmejdová

V Nakladatelství Lidové noviny vyšla koncem roku 2010 kniha, která se snaží postihnout a částečně reflektovat tuzemskou výtvarnou scénu posledních deseti let. Autor Radan Wagner v tomto období udělal třicet rozhovorů s lidmi z oboru. Mimo malířů, grafiků, sochařů a fotografů oslovil také jednoho všestranného umělce a jednoho uměleckého manažera.

(Ne)očekávané náhody je kniha plná osobních výpovědí i profesních poznatků. Radan Wagner, sám malíř a kunsthistorik, přesně ví, na co se zeptat. Se svými hosty řeší nejen otázky teoretických východisek, filozofie umění nebo inspirace, ale i jejich další zájmy či výhledy do budoucna.

S Václavem Marhoulem, manažerem skupiny Tvrdohlaví, například dojde řeč na Cenu Jindřicha Chaloupeckého, současné umění nebo práci pro umělce a kamarády ze skupiny. Jaroslav Róna, člen humoristického tria Tros Sketos, v rozhovoru uvažuje o filozofii, Nietzschem, Bohu, osudu a východním myšlení. Jan Švankmajer, světově proslulý výtvarník a filmař, hovoří o dnešní potřebě umění, surrealismu a psychologii. Tato i další témata můžeme objevit v jeho filmech i výtvarných dílech.

Vzhledem k tomu, že Radan Wagner je přítelem většiny z oslovených osobností české umělecké scény, je zřejmě tím nejpovolanějším k sestavení takové knihy. (Ne)očekávané náhody jsou autorovy osobní rozhovory s lidmi, kteří ho zajímají, a o věcech, které zná. Wagner tedy využil vlastní zkušenosti z branže k vedení zajímavých rozhovorů.

V případě knihy (Ne)očekávané náhody se mi především líbí to, že je zcela autorská. Mimo otázek si autor pohrál i s medailónky umělců v úvodu rozhovoru. Nejde o převzatý text z oficiálního životopisu, ale o vlastní komentář odborníka, umělce a přítele Radana Wagnera. Pro mě jako čtenáře a milovníka umění bylo také důležité, že se autor snažil během různě dlouhých rozhovorů dostat vždy k několika tématům. Lidé, kteří mají vhled do problematiky českého výtvarného umění, se už většinou nedostanou k osobním názorům známých osobností. Tyto rozhovory jsou pohledem do zákulisí umění na počátku 21. století.

Já jsem zoufalec – Vladimír Kokolia (medailónek)
„[...] Během rozhovoru jsme se více či méně dotkli nejrůznějších témat – od plynutí času přes filosofii, okolnosti zrodu obrazu až po povahu našeho umění. Kokolia je nejen pozoruhodným umělcem, ale i člověkem s velkým rozhledem a vědomím širších souvislostí. To nebývá obvyklé. Teď má malířské období, ale jde mu to „jak ve zpomaleném filmu“, a tak mi mezi tím předváděl podivně vyhlížející cviky podobající se spíše tanečním kreacím.“
(Wagner R., (Ne)očekávané náhody. Praha: NLN, 2010, s. 263)

Knihu (Ne)očekávané náhody vydalo Nakladatelství Lidové noviny