Lehké jako pravé tiramisu

Recenze

Vytvořeno 4. 7. 2011 2:00

Autor: Hana Moualla

V edici Příběhy psané s chutí (Motto, 2011) právě vyšla kniha Říkal jsi Ti Amo. Kniha Evy Rýznerové je uváděna jako „osvěžující kniha plná lásky mezi Češkou a Italem, proložená skvělými italskými recepty“. Kniha o jídle, o lásce mezinárodní a sžívání se s cizí „mamma“, to mi znělo lákavě. Na obálce je vilná blondýnka sedící u stolu s báječným jídlem a atraktivním mužem před Koloseem. Nejprve listuji sem a tam, hledám slibované recepty a čtu kousky „římských“ událostí. Nejvíce mne zajímá, kam se vztah redaktorky milující dobré jídlo, detektivky a kočky, posune po prvním roce...

První měsíce jsou opojné. Láska prochází každým nervem (a žaludkem taky). Pro Češku zvyklou na knedlíky a flákotu se šťávou je středomořská strava jako pozváním na Olymp. Neservíruje se mana (pokrm řeckých bohů), ale pasta, sépie, kalamáry a hlavně rajčátka a lilek v různých podobách. Eva se „projídá“ až do zamilovanosti. Nemiluje však jen svého přítele Massiho, ale také slunnou Itálii se všemi dobrotami.

Jsi plná slunce. Jsi obrovská. Jsi voňavá. Chutnáš po rajčatech a bazalce. (str. 9)

Jak dlouho bude trvat, než Massi přestane vyvařovat sám a bude požadovat jídlo v prvotřídní kvalitě? Eva Rýznerová uvádí, že jí trvalo dva roky, než se naučila uvařit nudle al dente (překvapilo mne, že al dente může být i mrkev aj.). Milování a nudle, nudle a milování. Jednou za dva-tři dny nakoupí tašky zeleniny a ovoce a dezerty konzumují jen občas... Při čtení mne chytá „slina“, tahle verze mlsání je o něco zdravější než ty sladkosti, které mne obklopují. Baklava nebo čokoládové dorty (plněné čokoládou). Tiramisu je můj sen. Na straně 80 nám autorka radí, z čeho připravit skutečné lehké tiramisu, které jazyk pohladí.

Je nádherné užít si alespoň jednou denně jídlo s někým, koho milujete. Julia Child (str. 6)

V knize je vůbec spousta dobrých rad (jak poznat kvalitní balsamikový ocet, jak poznat zralý meloun, proč nosit šortky jen na pláž nebo jak se přiučit žití „dolce vita/dolce far niente“). Je mi sympatické to, že autorka vaří intuitivně. „Moje kuchyně není laboratoř. Nemám váhu. Občas někde přidám, či uberu, řídím se rozumem a nabytými zkušenostmi...“ (str. 7). Připomíná mi to rady mojí maminky – podle oka, podle citu... nakonec  to opravdu každý „dostane do ruky“, chce to jen praxi (včetně všech kulinárních omylů). Vypadá to, že k Evě promluvil kuchařský bůh.

Kávový karamel (Caramello al caffé)

2 šálky vychlazeného espressa, 150 g krupicového cukru
Do kastrůlku nasypejte cukr a nechejte ho při nízké teplotě za stálého míchání zkaramelizovat. Poté kastrůlek vložte na minutu do studené vody, aby se karamel prudce zchladil. Zabrání se tak vytvoření krystalů. Do karamelu přilijte espresso, směs vraťte na oheň a za nízké teploty míchejte, dokud se směs nespojí, až je hladká a jemná.
Z ledničky vyndejte vychlazené semifreddo a vyklopte na servírovací talířek. Pokud ponoříte formičku na pár vteřin do teplé vody, půjde vám to ještě lépe. Ozdobte kávovým karamelem a pusťte se do lahodného zákusku, který se doslova třese, až si na něm někdo pochutná. (str. 32)

Ale zpátky k lásce. Massimo žije u maminky, což je pro samostatnou ženu nejprve něco nepředstavitelného. „Skorotchýně“ Giovanna je skvělá žena a v závěru knihu už pozoruji Evinu silnou sympatii s touto šikovnou a milující dámou. Ve stejném okamžiku si ale také všímám prvního rozčarování. Massimo už přestává být kladným hrdinou a panem „Božským“. I když to Eva nezmiňuje, z kontextu je cítit, že na povrch romance vyplouvají škraloupy. Je Massimo macho a floutek? Použila Eva přirovnání F.Felliniho a Darmošlapy náhodně? (str. 140)

Eva se zamilovala na celý život. Italská zkušenost ji obohatila - „cítím, že v mé DNA kolují genetické informace Říma“ (str. 144). Velmi se bavím popisem vztahu Giulia a Chiary, něco mi to připomíná. A jsem vděčná, že i přesto, že kniha zachycuje prvotní období „růžových brýlí“, se autorka zmiňuje o „přistěhovalectví“. V jemné podobě ukazuje, jak to v dnešní Itálii vypadá. Život je sladký... když víte, kde máte cukřenku.

Závěr knihy je věnován životu a jídlu všeobecně. (str. 149) A nechybí ani italsko-český slovníček. Jen mi vrtá hlavou, jak dopadlo její stěhování do Itálie. Píše o tom, že dala výpověď, pronajala svůj český byt a odjela za Massimem. Není to pohádka, ani tragédie. Tuším, co přijde. Ale dost ráda bych to četla v další knize. Stejně ráda, jako jsem četla kritiku dezertu Panettone. České cukroví je totiž to nejlepší na světě. A občas je prostě jednodušší ho upéct v malé české vesnici...

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi život, jídlo, lásku... i nenávist. Prostě těm, kdo jsou ochotni přijímat do svého života všechno, co „zaklepe na dveře“.  Ve stejném okamžiku ke mně promlouvají Julia Child, Julia Robert (ve filmu Eat, Love and Pray) a Eva Rýznerová. Je to řeč bazalky, máty a lehkého vánku, který osvěžuje mysl a chladí nepokoj v duši.

Knihu Říkal jsi ti amo vydalo nakladatelství Motto