Fenomén hypnóza aneb od sugescí k bankovní loupeži

Recenze

Vytvořeno 7. 8. 2011 2:00

Autor: Alena Oudová

Co se vám vybaví, když se řekne „hypnóza“? Spojíte si tento pojem s lékařskou praxí, nebo rádoby vědou, na které ve skutečnosti není vůbec nic vědeckého? Ať tak, či onak, kolem hypnózy vždy bylo, je a bude mnoho otázek. Na některé však už dnes známe odpovědi.

Již od dětství jsem byla velmi zvídavá. S hypnózou jako pojmem jsem se seznámila již v první třídě. Mám pocit, že to bylo při sledování nějakého filmu, dnes už si přesně okolnosti nevybavím, každopádně padlo slovo hypnóza. Druhý den jsem se zeptala ve škole paní učitelky, co to je hypnóza. Ona jen mávla rukou s tím, že je to šarlatánství. A tak jsem měla po mnoho let hypnózu spojenou s něčím nedůvěryhodným, něčím, co nemůže být považováno za vědecké.

Až v rámci svého studia jsem se seznámila s fenoménem hypnózy podrobněji a svůj postoj poupravila. Nyní jsem svůj názor musela přehodnotit znovu, a to díky knize PhDr. Jiřího Zíky, českého klinického psychologa, který se více než třicet let věnuje hypnóze jako prostředku léčby psychických a mnohdy i fyzických problémů.

Kniha Fenomén hypnóza, která právě vychází u nakladatelství XYZ, představuje hypnózu ze všech úhlů pohledu. Tato kniha je psána velmi čtivou formou, a skutečně, i laický čtenář, který se s tímto pojmem setkal minimálně nebo vůbec, se v problematice orientuje a má pocit, že ví, o čem se mluví, tedy v daném případě respektive píše. Doktor Zíka popisuje hypnózu od počátku jejího vývoje, včetně jednotlivých škol a názorů na ni, mnohdy zcela protichůdných, které se v historii vystřídaly. Sám připojuje řadu zkušeností ze své hypnotizérské praxe, zpravidla těch veselých.

Jezdil jsem po republice a v různých městech dělal kurzy hubnutí. Většinou to byly skupiny po třiceti až čtyřiceti ženách, se kterými jsem jednou za čtrnáct dní, šestkrát po sobě, dělal skupinové hypnózy, které byly zaměřené na redukci tělesné hmotnosti a zvládání hubnutí. Na začátku jednoho kurzu jsem se jako vždy ptal účastnic, proč přišly a co od toho očekávají. Jedna paní vstala a pravila: „Víte, já jsem někde četla, že nějaký anglický dentista hypnotizoval svoje pacientky a pak, když byly v hypnóze, je sexuálně zneužíval. Manželovi jsme nic neřekly, vzala jsem svoji dceru a jsme tady, pane doktore.“ Všichni se smáli, ale já do dneška nevím, jak to ta paní vlastně myslela. Ale legrace to byla.
(Zíka, Jiří: Fenomén hypnóza. Praha: Nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. s. 17.)

Na knize oceňuji především fakt, že její autor nezabředává do suché teorie. Teorie pochopitelně nechybí, plní zde jistou funkci základního stavebního kamene, na němž jsou vystavěny zdi v podobě praktických zkušeností, možností využití i zneužití hypnózy. S velkou chutí jsem četla především část o kriminálních případech, v nichž hrála hypnóza hlavní roli, tedy v těch případech v historii, kdy byl spáchán trestný čin a existovalo důvodné podezřený, že daný člověk byl pod vlivem hypnózy nebo sám s nekalým účelem hypnotizoval druhého.

Nemohu nezmínit jeden z případů, který autor ve své knize popisuje – a to ten, kdy postarší muž vykradl banku. Při krádeži se nikterak nemaskoval, i když byl objekt střežen bezpečnostními kamerami, když jej policisté bez problému vystopovali, pověděl jim v naprostém klidu, kam schoval peníze. Po čase se ukázalo, že za vším byl laický přístup hypnotizéra, který při hypnóze vsugeroval muži, že se cítí uvolněný, že cítí, že by mohl dosáhnout čehokoli a mimoděk dodal, že by mohl klidně vyloupit banku, kdyby to chtěl. Tuto sugesci však nezkušený hypnotizér poněkud opomenul zrušit, a tak se muž do banky skutečně vydal

To a mnohé další se v knize dozvíte. Zajímalo by vás, jestli může člověk pod vlivem hypnózy ublížit? Doktor Zíka tvrdí, že člověk neudělá ani v hypnóze nic, co není jeho přirozeností, tedy nepřijme sugesci, pokud odporuje jeho morálním principům.

Závěrečná část knihy se věnuje nejčastěji pokládaným otázkám. Doktor Zíka pochopitelně za svoji profesní kariéru absolvoval celou řadu rozhovorů s novináři a zástupci médií. Mnohé otázky se při těchto rozhovorech opakují stále dokola. Proto Zíka vybral ty nejčastěji pokládané a na závěr celé knihy sepsal určité fiktivní interview se sebou samým. Toto hodnotím jako veskrze pozitivní. Čtenář nejen, že si zopakuje základní fakta, která se dozvěděl, ale dostane závěrem také odpovědi na otázky, které ho v průběhu četby knihy Fenomén hypnóza napadaly.

Knihu Fenomén hypnóza vydalo nakladatelství XYZ