Modrá, nikoli zelená planeta

Recenze

Vytvořeno 20. 8. 2011 2:00

Autor: Andrej Lobotka

„Globální oteplování“, hypotéza, podle které dochází od poloviny 20. století ke zvyšování průměrné teploty nízkých vrstev atmosféry a oceánů, bývá v poslední době nahrazována více vyhovujícím pojmem „klimatická změna“. A právě klimatickým změnám se věnuje i malá knížka, která se mi dostala do rukou.

Člověk nemůže otevřít knihu s názvem Modrá, nikoli zelená planeta a s podtitulem Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? nejnovější hvězdy portálu Youtube bez toho, aby už dopředu neměl nějaký názor na Václava Klause, druhého prezidenta České republiky, bývalého bankovního úředníka a prognostika, ministra financí, předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Já jsem měl názor taky. A ten nebyl, i když si samozřejmě pana prezidenta hluboce vážím, příliš pozitivní. Avšak kniha, jejíž druhé vydání nám nyní přináší nakladatelství Dokořán, mě příjemně překvapila.

Václav Klaus sice není odborník na klima či podnebí, ale jak sám píše hned v úvodu: Problematika globálního oteplování je totiž více záležitostí věd společenských než věd přírodních, jde v ní víc o člověka a jeho svobodu než o desetiny stupně Celsia pohybu průměrných teplot.
(Klaus, Václav: Modrá, nikoli zelená planeta. 2. rozšířené vydání. Praha: Dokořán, 2009, s. 17.)

Je pravda, že Václav Klaus, nakolik zastává hodně vyhraněný názor na problematiku, jíž se kniha zabývá, vyjmenovává na více než dvě stě stranách jenom argumenty a cituje zdroje, které vyhovují jemu a podporují jeho názor. S tím však určitě počítá každý, kdo po této útlé knížce sáhne.

Celkový výklad je však skvěle logicky uspořádán a nabízí čtenáři možnost nejen poznat názor autora na otázku klimatických změn, ale i pochopit jednotlivé argumenty a postřehy, které Václav Klaus předkládá. Zároveň, člověk, kterého by názory pana prezidenta oslovily hlouběji a chtěl by se jim věnovat více, má možnost, díky skvělému poznámkovému aparátu a bibliografii nacházející se v závěru knihy, dohledat si případně další články a publikace.

Dá se předpokládat, že po světě má Modrá, nikoli zelená planeta více odpůrců než podporovatelů a že pravděpodobně ani mezi českými čtenáři nebudou převažovat pozitivní ohlasy. Avšak možná to je tak jenom proto, že většina lidí po knize nikdy nesáhla. Kdyby tak učinili, tak by se např. v sedmé kapitole s názvem Co dělat? dozvěděli, že existují i jiné recepty na záchranu naší planety před problematikou klimatických změn. Jeden z nich nám Václav Klaus i nabízí:

První a vlastně jedinou rozumnou odpovědí na otázku, která je v názvu této závěrečné kapitoly, je: nic, respektive nic zvláštního. Je třeba nechat probíhat - žádnými věrozvěsty absolutních pravd nespoutanou - spontaneitu lidského vývoje, protože jinak všechno dopadne daleko hůře.
(Tamtéž, s. 125.)

O tom, zda se tento názor nakonec ukáže jako správný nebo jako mylný se dnes s určitostí rozhodnout nedá. Ať už patříme k zastáncům toho či onoho tábora, určitě bychom měli po knize sáhnout a poslechnout si, co nám chce pán prezident říct, protože podle mého názoru v této knize skutečně má co říct. I když samozřejmě ne vždy to musí být pravda.

Knihu Modrá, nikoli zelená planeta vydalo nakladatelství Dokořán