Co přinesla současná architektura v poslední dekádě?

Recenze

Vytvořeno 6. 9. 2011 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Tuto otázku se pokusil zodpovědět prostřednictvím analýz, komentářů a úvah autor knihy Současná česká architektura a její témata, kterou v červnu letošního roku vydalo nakladatelství Paseka. Doc. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a v rámci svého působení na Ústavu dějin umění se podílel na řadě výzkumů věnovaných urbanismu a české architektuře.

Autorova nejnovější publikace s názvem Současná česká architektura a její témata je rozvržena do dvou částí. V první shrnuje Petr Kratochvíl v několika podkapitolách dosavadní vývoj tuzemské architektury, její situaci, roli a pozici, které nejsou snadné. Autor hned v úvodu seznámí čtenáře s jedním z největších paradoxů současné české architektury. Přestože máme dnes k dispozici technologické výdobytky, dostatek financí (veřejní i soukromí investoři) a absenci konvencí, které by bránily architektonickým experimentům, nemá architekt ani dnes takové postavení, aby mohl ovlivňovat výstavbu a podobu veřejného prostoru ve větším měřítku. Přesto kniha představuje případy, ve kterých hrála architektura hlavní roli.

„Architekt nemůže proměnit náš svět v ráj, ale je dobré, když alespoň odpovědně zvažuje, na čem se podílí.“

Celé téma autor hodnotí hned z několika hledisek. Zabývá se reflexí veřejné a soukromé výstavby, věnuje se v současnosti stále respektovanému tématu ekologie a trvale udržitelného rozvoje a hodnotí neustálý spor starého a nového. V této části mě velice zaujala úvaha až výtka, která se zmiňovala o masové turistice za historickými památkami. Jde o záležitost, kterou si asi málokdo z nás uvědomuje. Tendence památkové turistiky totiž z historicky zajímavých měst vytlačila stálé obyvatele a přivedla turisty, kteří podle mínění některých odborníků společně s památkami tvoří jedno velké muzeum. Takový přístup města ovšem brání v nových realizacích, které by měly být otiskem dnešní doby.

Druhá část knihy je věnována vybraným realizacím a tím pádem je i rozsáhlejší. Třicet současných staveb reprezentuje jedny z nejlepších architektonických konceptů, které u nás vznikají. Petr Kratochvíl svým výběrem zasáhl celé spektrum typů a funkcí veřejných i soukromých staveb. V knize naleznete knihovny, bazény, fakulty, kostely, administrativní budovy, rodinné domy, ale i penzion pro seniory, letištní terminál nebo sportovní stadion. Záběr knihy je opravdu široký.

Publikace je na první pohled sympatická početností fotografického materiálu, který doprovází jednotlivé realizace. Čtenář tak nemá pocit nedostatků v knize ani ve svých znalostech české architektury. Každý autorův komentář k vybrané stavbě je doplněn alespoň dvěma stránkami fotografií interiéru i exteriéru. Díky tomu si i laik a člověk, který nezná dané prostředí, dokáže představit kontext, do kterého architekt stavbu zasadil. Tím pádem může lépe pochopit i důvod Kratochvílova výběru.

Pomocí fotodokumentace navíc čtenář pronikne a odhalí aktuální trendy v architektuře vybraných typů staveb. Nakonec si udělá vlastní obrázek o stavu české architektury a může úvodní autorovo tvrzení porovnat s knihou a realitou kolem sebe. Obávám se, že ze srovnání realizací uvedených v knize Současná česká architektura a její témata vyjde naše okolí o něco hůř, než bychom si přáli. Z tohoto hlediska je kniha výrazným přínosem k přehledu současné tuzemské architektury, ale i k prezentaci nejnovějších tendencí v tomto oboru.

Knihu Současná česká architektura a její témata vydalo nakladatelství Paseka