Krvavá cesta od Stalingradu

Recenze

Vytvořeno 26. 9. 2011 2:00

Autor: Alena Klimková

Krvavá cesta od Stalingradu, to jsou paměti talentovaného vypravěče Mansura Abdulina, který sloužil jako voják Rudé armády na frontě za druhé světové války. V knize, kterou vám chci představit, líčí prostým jazykem krutost války – takovou jaká je a bez zbytečných přikrášlení. Proto jeho paměti mohly poprvé vyjít v knižní podobě až za Gorbačovovy éry.

Jak napovídá podtitul nesoucí název Otevřená zpověď prostého vojáka, kniha představuje náhled do duše prostého vojáka, a zachycuje tak neobyčejným způsobem jeho vnímání války, lidí a pocitů. Ukazuje rovněž, že člověk má jak dobré, tak špatné stránky.

Tato velmi čtivá kniha zároveň odpovídá na otázku, proč ruský národ zvítězil nad fašismem. A to například v ukázce, v níž se nadřízený ptá autora, jestli má strach, a poté mu na svoji otázku odpoví: Němci jsou nadlidi, víš? My se hodíme akorát na čištění jejich bot. Jak se ti to zamlouvá? S takovými lidmi můžeš jen jedinou věc – bojovat. Do zemdlení. A je jedno jestli má člověk strach nebo ne.
(Abdulin, Mansur: Krvavá cesta od Stalingradu – Otevřená zpověď prostého vojáka. Jota: Brno, 2008. s. 18.)

Čím jsou paměti Krvavá cesta od Stalingradu jedinečné? Jejich autor Mansur Abdulin, který v ní líčí svůj život v zákopech, jenž prožil v nejkrvavější válce v historii, totiž sloužil v první frontové linii celý jeden rok, zatímco podle statistiky průměrný pěšák Rudé armády přežil na bojišti v první linii pouhých čtrnáct dní, a pak byl buďto zabit, anebo zraněn.

Kniha, kterou vám představuji, se svojí bezprostředností podobá pamětem českého důstojníka v jednotkách Svobodné Francie Otty Wagnera. Krvavá cesta od Stalingradu však Wagnerovy paměti překonává svým naturalistickým líčením kruté reality bojů na východní frontě, které pravděpodobně neměly na jiných válčištích druhé světové války obdoby.

Co se mi naopak nezamlouvalo, že se autor (jako rodilý Rus) téměř nezmiňuje o Stalinových zločinech, případně má snahu je někdy bagatelizovat. Otázkou zůstává, zda je to způsobeno samotným autorovým přesvědčením, anebo doba za Gorbačova, kdy kniha pamětí poprvé spatřila svět, ještě také zcela nepřála historické pravdě.

Pozastavila jsem se rovněž nad scénou, v níž autor popisuje, že nechal postřílet raněné německé vojáky – otázkou je, zda se v tomto případě jedná o odsouzeníhodný čin. Za několik stránek dále ovšem autor líčí výjevy z vesnice, kde Němci vyvraždili všechny obyvatele. Je tedy na samotném čtenáři, aby se rozhodl, zda by po takových zkušenostech nejednal stejně.

Zde je ukázka:
Doufali jsme, že už jsou snad všechny hrůzy za námi, a dorazili na konec vesnice. Ale to nejhorší teprve přišlo. Všichni obyvatelé vesnice leželi mrtví na silnici. Všichni s ránou po kulce v hlavě. Naši pěšáci sundali Čepice a pomalu prošli kolem těch několika stovek zastřelených žen, starců a dětí. Styděli jsme se. Já jsem vzlykal, celý bez sebe vztekem. Zuřil jsem. Slíbil jsem si, že tyhle lidi pomstím, že postřílím tolik Němců i našich zrádců, kolik jen budu schopen! A udělám to v první příhodný okamžik!
(Abdulin, Mansur: tamtéž, s. 137.)

Knihu Krvavá cesta od Stalingradu vám ke čtení rozhodně doporučuji. Tyto paměti Mansura Abdulina totiž zachycují podstatu druhé světové války z ruského pohledu mnohem objektivněji, než tomu bylo u knih vydaných u nás v Československu před rokem 1989.

Knihu Krvavá cesta od Stalingradu vydalo nakladatelství Jota