Životopis nejslavnější rovnice na světě

Recenze

Vytvořeno 26. 9. 2011 2:05

Autor: Štěpán Ledvinka

Snem mnoha teoretických fyziků profesionálů i amatérů (těch více) je objevit rovnici, která by se vešla na tričko a vystihovala by samotnou podstatu vesmíru. Dlužno podotknout, že se to zatím žádnému z nich (tedy ani mně) nepovedlo.

Existuje ovšem jedna rovnice, která se na tričko dostala a popisuje celou škálu jevů od atomové bomby přes lékařské přístroje až po vývoj hvězd. Tou rovnicí je slavná Einsteinova rovnice E = m • c2. David Bodanis se po výzvě přátel rozhodl napsat životopis této rovnice. Jeho kniha se jmenuje jednoduše E = m • c2.

Myšlenka zachytit „životní osudy“ a peripetie rovnice je vskutku originální a neotřelá. Právě díky této myšlence se v knize nebude psát jen o Einsteinovi, ale i o dalších vědcích, kteří přispěli k tomu, že ji Einstein přivedl na svět.

Autor rozebírá rovnici popořadě, začíná symbolem E přes rovnítko až po symbol 2 (kvadrát či druhá mocnina). Slovo energie denně skloňujeme ve všech pádech, ale než fyzikové a chemici přesně vymezili tento pojem, uběhlo mnoho staletí a muselo být vykonáno mnoho práce. V kapitolách věnovaných pojmu energie se seznámíme s životem a prací skromného Michaela Faradaye. V kapitole věnované symbolu rovnosti se seznámíme s historií a významem tohoto symbolu od dob egyptské po současnost. Hmotnost m představuje další část Einsteinovy rovnice. Ani s její přesnou definicí to nebylo samozřejmé a její hledání se vyznačovalo blouděním a tápáním. Seznámíme se s osudy Lavoisiera a s tím, proč byl popraven na příkaz Marata. Rychlost světla hraje v rovnici E = m • c2 zcela zásadní roli. Proč je ve vzorci rychlost, ale ve druhé mocnině? Newton za energii uváděl součin hmotnosti a rychlosti. A Newton byl autorita, o jejíchž závěrech se prostě nepochybuje. A právě v této chvíli na scénu David Bodanis přivádí Voltairea (v té době se ovšem ještě jmenoval Arouet) a posléze madame Emilii du Châtelet, která vydláždila cestu k dnešnímu pojetí pojmu energie. Její zásluhy bohužel upadly v zapomnění.

Kniha je i díky překladu velmi čtivá a na některých místech, když autor například popisuje vývoj atomové bomby ve fašistickém Německu a protiakcí Spojenců, si kniha v napětí a spádu nezadá s nejlepšími dobrodružnými romány.

Jediné, co bych mohl knize vytknout, jsou závěry některých kapitol, které jsou příliš rozvláčné. Ale i přesto knihu vřele doporučuji k přečtení. Přírodovědně orientovaní čtenáři se dozvědí mnoho zajímavostí z pozadí práce vědců a ostatní čtenáři jistě přivítají, že je text psán velmi čtivě a srozumitelně. Co jste třeba nepochytili na hodinách fyziky, se dozvíte po přečtení této knihy.

Knihu E = m • c2 vydalo nakladatelství Dokořán