Poradna na 200 stranách

Recenze

Vytvořeno 1. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Tak by se dala charakterizovat kniha 1000 dívčích otázek od Gaby Schuster. V samém úvodu knihy zmiňuje, že se dospívajícím dívkám pokusí odpovědět na všechny jejich otázky, ať jsou jakkoli choulostivé. Copak kniha může jejich dotazy prozradit, okřikovat je, nebo se ptát, proč chtějí vědět zrovna to, či ono?

Kniha 1000 dívčích otázek je prakticky rozdělena do 5 částí. Některé jsou poněkud zbytečné a daly by se spojit dohromady. I když pro přehlednost musím uznat, že je to výhodné.

Přestože v úvodu stojí, že jde vlastně o knihu otázek a odpovědí, mnohdy se Schuster snaží čtenářky donutit, aby se trochu zamyslely, proč se zajímají zrovna o to, o co se zajímají, nebo jaké jsou jejich kladné vlastnosti a čemu by se chtěly věnovat v budoucnu.

V některých ohledech mě kniha zklamala. Slibovala odpověď na dvě otázky, ale v odpovědi vysvětlila jen tu první – Co to je? – a na druhou jaksi nezbylo místo. Tento prohřešek jsem jí však po dočtení musela odpustit. Možná jsou některé odpovědi „odfláknuté“, v jiných ale odbíhá k zajímavým podrobnostem. V jedné kapitole nabízí návody na zdravou kosmetiku, kterou snad každá žena nebo dívka najde doma ve špajzu,  a ani není nijak finančně náročné si ji pořídit. Nejenže navrhuje jednoduché pleťové masky, ale zabývá se také základními pravidly líčení a péče o pokožku.

Ačkoli by se mohlo zdát, že jde vlastně jenom o příručku, jak se chovat, oblékat a líčit, aby se každé z nás povedlo získat svého idola, knížka obsahuje také mnoho citátů (především o lásce) a důležitých tabulek k jednotlivým tématům, které by mohly mít podtitul Pamatuj. V nich se čtenářka dozvídá pravdu o jednotlivých tradovaných pověrách týkajících se zdraví: Podporuje čokoláda tvorbu akné? A je AIDS přenosné slinami? Některé odpovědi jsou skutečně překvapující.

V knize jsou leckdy uváděny zajímavosti z historie módy, kosmetiky i antikoncepce. Spokojená bude opravdu každá čtenářka, protože Gaby otázky a odpovědi probírá snad ze všech úhlů pohledu, které jsou možné.

Poněkud rozčilující jsou odkazy u odpovědí na některé otázky. Viz strana ta a ta, otázka taková a maková. To stojí na konci některých odpovědí, které vlastně neřeknou nic nového, jen opakují všeobecně známý názor. Když čtenářka přelistuje na doporučenou stranu a přečte si několik odstavců, má dojem, že se nedozvěděla vůbec nic zajímavého.

Poněkud potěšujícím faktem je, že pokud nastane výše popsaný okamžik a Schuster už neví, co by se k tématu dalo doplnit, začne upozorňovat na adresář organizací, zabývajících se daným problémem, na konci knihy. A kdyby tam čtenářka přeci jenom nenašla vhodnou adresu, vždycky je možné obrátit se na kamarádku, rodiče, učitele nebo podobnou organizaci v blízkosti bydliště.

Ukázka z knihy:

Klasika nasytí dřív.
Kdo při jídle poslouchá hudbu, bezděčně kouše v jejím rytmu. To znamená, že při pořádném rocku jíš automaticky rychleji a víc. Jakmile hudba zrychlí vlastní srdeční tep, začneš hltat. Kdo ale poslouchá klasiku, tedy Mozarta, nebo Hendela, kouše pomaleji a brzy zjistí, že už se nasytil. To není žádný vtip, bylo to vědecky prokázáno.

(Gaby Schuster: 1000 dívčích otázek. NAVA 1999.)