Kdo jsme? A co z nás dělá lidi?

Recenze

Vytvořeno 18. 9. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Na to se ptá Lauren Slaterová, americká psycholožka a rovněž autorka populární knihy Pandořina skříňka, kterou v roce 2008 vydalo nakladatelství Dokořán ve spolupráci s nakladatelstvím Argo. Její podtitul zní: Nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. Pojďme se tedy podívat, které to jsou...

Autorka v úvodu seznamuje čtenáře, co ji vedlo k napsání této knihy. Především je to touha ukázat psychologii nikoliv jako součást přírodního oboru, jakým je biologie, ale jako samostatný vědní obor spojující vědomosti z přírodních odvětví i z těch humanitních. V lidském chování je tolik nepředvídatelných mechanismů a modelů, které nelze vysvětlit pouze pomocí práce neuronů a vrozených genů. To nás vede ke kladení základních filozofických otázek, jako kdo jsme, co z nás dělá lidí a proč se chováme někdy tím a jindy oním způsobem.

V knize jsou připomenuty nejvýznamnější experimenty v oboru psychologie. Autorka nás nejdříve seznámí s badatelem, který daný pokus provedl, a také s jeho výsledky a závěry. Poté se sama zamýšlí, zda jsou výsledky jejích předchůdců správné, případně jak tyto výsledky ovlivnily životy badatelů i současné lidské populace.

V deseti kapitolách se seznámíte s nejvýznamnějšími experimenty, na jejichž základě stojí současná psychologie. Mezi nimi to jsou pokusy F. B. Skinnera s krysami, na nichž ukázal, že nic jako svobodná vůle neexistuje a že vše je podmíněno pouze vnějšími podněty. Následuje kapitola o Stanleym Milgramovi, který vysvětloval neomezenou poslušnost vůči autoritě pomocí síly situace. Zajímavá je rovněž teorie o tzv. vědě o dotecích, která poprvé zazněla z úst Harryho Harlowa.

Autorka zvolila netradiční způsob výkladu. Nejde o žádný učebnicový styl, ale o propojení odborného popisu s vlastním vyprávěním a úvahami. Autorka se sama představuje nejen jako úspěšná psycholožka, ale i jako matka, přítelkyně, žena schopná naslouchat druhým. Zároveň je i tou, která neváhá některé pokusy opakovat, aby se co vžila do vědomí svých předchůdců a aby potvrdila či vyvrátila jejich závěry.

Knihu můžete číst nejen jako poutavě napsané dějiny psychologie, ale rovněž se na základě v ní popisovaných jevů můžete pokusit odhadnout, co nás čeká v následujícím století. Budou psychologové pokračovat v obdobných experimentech? A změní se nějak naše chování, pokud se psychologům podaří do nejmenších podrobností popsat našeho duševní pochody a jeho podmiňování?

Ukázka z knihy:

Začínáte se třást. Cítíte, jak se čím dál tím víc potíte v podpaží. Obracíte se k experimentátorovi. „Poslyšte,“ říkáte mu, „myslím, že bychom měli přestat. Říká dost.“
„Experiment si žádá, abyste pokračoval,“ zazní chladná odpověď.
„Ale on říká dost!“ říkáte důrazně. „Nemůžeme pokračovat, když chce skončit.“
„Experiment si žádá, abyste pokračoval,“ opakuje experimentátor, jak by mluvil s nedoslýchavým. Vy přitom slyšíte velmi dobře a stejně tak vám slouží i zrak. Máte tisíc chutí vylíčit tomu muži, jak jste zdravý, jak vynikající oči máte, jak dobře jste studoval a že vás nedávno v práci povýšili. Chcete tomu bílému plášti dokázat, že jste slušná osoba, která vždy chtěla pomáhat, která se vždycky snažila nikoho nezklamat, ale že v experimentu nemůžete pokračovat, že moc a moc litujete, ale...
„Pokračujte prosím,“ říká.
(Slaterová, L. Pandořina skříňka. Přel. J. Kosek. Praha: Dokořán – Argo 2008, s. 44.)

Knihu Pandořina skříňka vydalo nakladatelství Dokořán a Argo