Hon na ponorku Ernsta Hemingwaye

Recenze

Vytvořeno 9. 10. 2011 2:00

Autor: Jana Semelková

V Hemingwayových životopisech nebyla dosud téměř věnována pozornost období od léta 1942 do konce roku 1943, kdy se Hemingway místo psaní věnoval patrolám na moři v oblasti Golfského proudu. V této době v oblasti Mexického zálivu a Karibského moře dominovaly německé ponorky, které potápěly jednu obchodní loď za druhou. Vzhledem k velmi vážné situaci přistoupily Spojené státy Americké, respektive jejich námořnictvo, které nebylo na tak silný atak připraveno, ke spolupráci s dobrovolníky, kteří měli na svých lodích pozorovat v určených oblastech oceán a pátrat po německém nebezpečí. Říkalo se jim „chuligánské námořnictvo“.

V té době pobýval slavný spisovatel ve své haciendě na Kubě a většinu času trávil na milované lodi Pilar lovením marlínů v Golfském proudu. Je nasnadě, že se k hlídkám připojil. Za následek to mělo dvě věci. Za prvé se prohloubily rozepře s třetí manželkou Marthou Gellhornovou, která jeho patroly považovala jen za hloupé chvástání; neuvědomovala si nebezpečnost situace a svého muže podezírala, že patrolami zakrývá pravý důvod svého dlouhého pobytu na moři – lov ryb a okázalé pitky s přáteli. Druhá záležitost se týkala právě psaní. Hemingway se kvůli hlídkám a pátrání po tajných nepřátelských skladištích zásob pro německé ponorky zcela vzdal tvorby. Ale přesto z nich vytěžil mnohé – jsou jasným základem jeho pozdější novely Stařec a moře a románu Ostrovy uprostřed proudu.

Terry Mort se ve své knize Hemingwayovy hlídky pokusil tento úsek života slavného autora zaplnit a představit čtenářům. V několika kapitolách objasňuje předpokládané důvody, proč se uznávaný spisovatel dal na „tuto vojnu“, co z ní vytěžil, jak těžce nesl to, že jeho hlídky nebyly až tak úspěšné, jak se domníval, že budou. Zároveň odhaluje narůstající nesoulad Hemingwayova třetího manželství, kdy svobodomyslná Martha naprosto nechápala počínání svého manžela, zlehčovala ho a odmítala uvěřit, že se jedná o vážnou věc. Terry Mort věnuje celou kapitolu i vztahu spisovatele ke svým synům, kteří s ním na Kubě strávili několik týdnů. Přestože sám Hemingway oblast považoval za nebezpečnou, tak své syny vzal na Pilar, aby s ním pátrali po záškodnících. Naštěstí se nic nepřihodilo.

Velmi zajímavé jsou Mortonovy vývody, proč se slavný spisovatel stal dobrovolníkem a proč dokonce hodlal na ponorky zaútočit. Byla to nejen nenávist k fašistům – ostatně tu prokázal už v období občanské války ve Španělsku, ale pravděpodobně i touha stát se hrdinou vlastního života, proměnit se v jednu ze svých postav. Tuto tezi Terry Morton dokládá velmi bravurně srovnáním konání spisovatele s jednáním jeho hrdinů.

Knížka Hemingwayovy hlídky je velmi zajímavá, odhaluje období života rozporuplného muže, období, které zatím leželo v pozadí. Ale mám pocit, že látka nedostačuje k napsání téměř třísetstránkové knížky, proto se autor velmi často věnuje technickým detailům plavidel, opakuje některé motivy a situace, v některých případech i s neshodnými fakty (cesta Marthy po Karibiku).  Pánové technická data ocení, já jsem je, přiznávám, vynechávala, nepovažovala jsem je za nezbytné pro svou představu, jak to na moři ve čtyřicátých letech asi vypadalo, jak odvážní byli dobrovolníci a kolik sebezapření v sobě musely nést jejich ženy.

Knihu Hemingwayovy hlídky vydalo nakladatelství Mladá fronta