Když muž radí ženám, jak se vyrovnat s mateřstvím, a dokonce o tom něco ví

Recenze

Vytvořeno 26. 1. 2013 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

Také milujete reklamy, kde k ustarané ženušce mající obtíže s praním, umýváním nádobí či vytíráním podlahy přijde muž a skvěle jí poradí, jaký přípravek má použít, aby se problému zbavila, a samozřejmě tak zvýšila svoje rodinné štěstí? A znáte něco ženštějšího, než je rození dětí a následná mateřská péče o ně? Právě s touto oblastí se snaží poradit kniha britského autora Olivera Jamese s malebným názvem Jak ho nezku...t.

Na úvod recenze bych chtěl připojit jedno čistě osobní varování, které může být prospěšné pro takřka polovinu světové populace. Pan James totiž v knize píše: „Nebudu politicky korektně předstírat, že by velké procento čtenářů mé knihy byli muži… Takže, pokud jste muž a čtete tuto knihu, považujte se za ‚matku‘.“ Toť vše. Přeberte si to, jak chcete. Teď již recenze od muže – otce. Pardon, vlastně matky.

Kniha Jak ho nezku...t se snaží poradit všem matkám, stávajícím i budoucím, s výchovou dětí do tří let. Psycholog Oliver James opírá svá tvrzení nejen o řadu výzkumů a knih zabývajících se obdobnou tematikou, ale především o velké množství rozhovorů s různými matkami. Základní myšlenkou knihy, kterou James mnohokrát obhajuje a překládá pro ni důkazy, je, že dítě v tomto věku pro svůj budoucí psychický vývoj nepotřebuje ani vzdělávání, ani pevný řád, ale především lásku dospělé osoby. Nikde ovšem není řečeno, že touto osobou musí být nutně matka sama.

Na základě svého pozorování rozlišuje James tři typy matek – Organizátorky, Objímačky a Fleximámy. Každému typu věnuje desítky stran. Představuje jej, předkládá praktické případy žen, se kterými se ve svojí praxi setkal, a především ukazuje možné problémy číhající na každý z těchto typů. Kromě toho radí, jak se s takovými nástrahami mateřství vyrovnat. Sympatické je, že se nesnaží vyzdvihovat některý typ na úkor jiného, a naopak často upozorňuje na zbytečné odsuzování, kterému jsou matky vystavovány. Rozhodně například odmítá, že by Organizátorky byly a priori necitlivé, když mají potřebu vrátit se do práce, nebo Objímačky líné, když veškerou svoji energii věnují dítěti a o návratu do zaměstnání ani neuvažují.

Jasně vyhraněné názory James ale prezentuje v části knihy, kde se dotýká jeslí a teorie o genetické předurčenosti povahy dětí. V obou případech předkládá desítky argumentů proti dávání dětí do jeslí, i proti důvěře v to, že dítě nelze zásadním způsobem ovlivňovat v jeho nejranějším dětství.

Jednou ze zajímavých myšlenek je i ta, že milující dospělou osobou může být nejen matka, ale též někdo z příbuzných nebo pečovatelka. Nesnázemi s hledáním vhodné náhradní péče se James zabývá hned několikrát.

I s tímto souvisí asi jediná zásadní výtka vůči knize. A to prostý a pochopitelný fakt, že je určena především angloamerickému čtenářstvu a ne všechny předkládané společenské souvislosti korespondují se situací většiny českých matek.

Celkově lze knihu doporučit všem, kteří se zajímají o výchovu malých dětí. Obzvláště matkám, které se nebojí rozebrat a třeba i přehodnotit svůj přístup k mateřství, nebo hledají teoretickou pomoc se svými nesnázemi.

Knihu Jak ho nezku...t vydalo nakladatelství Kniha Zlín