A jak si hrajete vy?

Recenze

Vytvořeno 27. 2. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Ve své nejslavnější knize nás Eric Berne, zakladatel transakční analýzy, nenápadně zasvěcuje do tajů mezilidských her, interakcí a komunikace. Kniha Jak si lidé hrají rozebírá všední situace pohledem psychologa a napomáhá pochopit, proč aktéři rozhovorů zastávají určité role a názory. A rozhodně není na škodu se o mezilidských vztazích i sami o sobě dozvědět víc, co myslíte?

Eric Berne byl americký lékař a psychiatr. Vyvinul transakční analýzu, kterou odvodil z psychoanalýzy. Jeho kniha Jak si lidé hrají oslovila mnoho čtenářů po celém světě a Ericu Bernemu přinesla věhlas a uznání. Proč je tento titul tak oceňován? Autor zde jasně a stručně ukazuje způsoby, jak si lidé hrají, a uvádí modely rozhovorů, které při sociálních interakcích s druhými můžeme zastávat. Tato kniha proto představuje poutavé čtení o vědomých i nevědomých společenských hrátkách.

Kniha je ze začátku psána trošku těžce stravitelným jazykem, ale teorie a praxe her je popsána velmi dobře a srozumitelně. Důležitá slova jsou kvůli lepší orientaci v textu zvýrazněna a některá často opakovaná slova krácena, což mi příliš nevyhovovalo. Proto je možná lepší se seznámit se základními pojmy transakční analýzy z jiných zdrojů.

Jak si lidé hrají však bude přínosem pro každého, kdo se chce naučit chápat lidskou komunikaci, případně se vymanit z nezdravých vzorců jednání a chování. Pokud teorii lidských her porozumíme, můžeme pomoci svým blízkým i tím, že už je nebudeme podporovat v jejich destruktivních hrách. Dozvíme se i o tom, jak fungují vztahy v manželství, v práci, mezi přáteli i v rodině. Proto může být kniha přínosem pro každého, kdo chce lépe porozumět sobě i druhým, i pro samotáře, kteří se těžko orientují v mezilidských vztazích.

Autor osvětluje vztahy mezi lidmi na základě mluvy aktérů komunikace, kteří mohou hovořit z pozice rodiče, dospělého či dítěte. Při čtení si uvědomíte, proč ženy často manželovi vyčítají: „Kdyby nebylo tebe…“, jak si alkoholici hrají se svým okolím, aby ospravedlnili své pití, či jakými jednoduchými triky se manželé snaží získat přitakání své drahé polovičky. Jak si lidé hrají vás poutavým, hravým a zároveň seriózním stylem seznámí se zajímavými a důležitými aspekty mezilidské komunikace, které mohou na papíře působit poněkud směšně, ale v reálu mohou být i nebezpečné pro sebehodnocení člověka. Já sama jsem si při čtení této knihy uvědomila, jak jednoduchým způsobem se z neproduktivních her mohou stát produktivní, a to pouze tím, když lehce změním způsob komunikace. A to mi za námahu přečtení si obtížnějších pasáží této knihy rozhodně stálo.

Ukázka z knihy:

Hra s ohněm

Teze. Tato hra, jak se provozuje mezi mužem a ženou, by se dala méně hrozivěji nazvat – aspoň v té mírnější podobě – „Tři kroky od těla“ neboli „Uražená ctnost.“ Hráči se do ní mohou vložit s rozdílným zápalem.

„Hra s ohněm“ prvního stupně neboli „Tři kroky od těla“ je ve společnosti velmi oblíbená a její podstatou je nevinný flirt. Slečna Lišková dává najevo, že by si dala říct, a má radost z toho, jak ji muži obletují. Avšak v tom okamžiku, kdy se některý ze ctitelů nepokrytě vyjádří, je po hře. Je-li slečna Lišková zdvořilá, tkne možná zcela upřímně: „Děkuji vám za poklonu. Je to od vás hezké,“ a vydá se za dalším úlovkem. Není-li tak velkorysá, otočí se a nechá muže prostě stát. Ve větší společnosti může obratná hráčka takovou hru vychutnávat velmi dlouho, když se bude často pohybovat z místa na místo, a tím donutí svého ctitele, aby nenápadně prováděl složité manévry, chce-li být stále v její blízkosti.

Druhý stupeň „Hry s ohněm“ neboli „Uražená ctnost“: milostné návrhy pana Beránka skýtají Liškové pouze nepatrné uspokojení. Hlavním zdrojem jejího požitku je skutečnost, že ho může odmítat, proto se této hře lidově říká také „Koukej mazat!“. V první fázi nutí Lišková Beránka, aby se při „Hře s ohněm“ dopustil závažnějšího přestupku, než je nevinný flirt; rozkoš jí působí právě to, že ho může neustále odmítat a ještě k tomu se pást na jeho rozpacích. Pan Beránek však není zdaleka tak bezmocný, jak vypadá, a možná, že vynaloží značné úsilí na to, aby se v tomhle případě jaksepatří namočil. Obyčejně hraje některou z variant hry „Kopejte do mě.“

(BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Překl. Gabriela Nová. Praha: Portál, 2011, s. 132)

Knihu Jak si lidé hrají vydalo nakladatelství Portál