Ochrana dětského práva, života a majetku od samých počátků

Recenze

Vytvořeno 6. 6. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Právní ochrana dětí je stále velmi aktuální téma. Stále dokola se v médiích omílá, zda jsou děti dostatečně ochráněné právem, zda je jim poskytnuta dostatečná péče a nejčastějšími problémy jsou zákony – kdy jednají ve prospěch dítěte a kdy ve prospěch dospělého? To je také základní otázka, kterou si ve své práci kladla Pavla Slavíčková. 

Nešlo jen o to, vystihnout které zákony se právní ochranou dětí zabývají, kde jsou publikované, uložené a zachycené, ale také jaký byl jejich vývoj v průběhu let a staletí a nakolik dokážou tuto problematiku vyřešit. Můžeme vůbec mluvit o nějaké právní ochraně v době předmoderní? Anebo je to naopak síť velmi dobře promyšlených norem, které položily základ dnešním zákonům?

Pavla Slavíčková navázala v této knize na své studie probádané již v rámci své diplomové práce. Dále je rozšiřovala a vytvořila tak ucelený soubor, který se snaží vystihnout problematiku dětského práva tak, jak jen to umožňují dostupné prameny. Autorka knihu rozdělila do pěti oddílů. V prvním se věnuje především vývoji městského a zemského práva v českých zemích v době předmoderní a sleduje, kde se zachytila první zrnka dětské právní ochrany a jak se to promítá do celkové problematiky.

Ve druhém oddílu už přistupuje autorka k rozboru samotné problematiky. Začíná tzv. mocí otcovskou a tudíž i celkovým souborem práv a povinností, které náležely otci ve vztahu k dalším členům rodiny. Otec byl na prvním místě tím, kdo rozhodoval o osudu svých dětí. Na samém počátku měl otec absolutní právo na život a na smrt. Postupně se jeho moc omezovala a zákony orámovaly jeho pravomoci, které měly současně posílit postavení dítěte. Přesto však měl otec to první i poslední rozhodné slovo v osudu dítěte. Výjimkou pak byly výlučné situace, kdy byla tato pravomoc přenesena na jiného člena rodiny – tomu se autorka věnuje v další části tohoto oddílu.

Ve třetím oddílu autorka řeší majetkové nároky dítěte. Kdy mělo nárok spravovat své majetky samo? A kdo určoval, do kdy se o ně stará otec, poručník, apod.? Pavla Slavíčková zde čtenáře seznamuje s jednotlivými typy majetku dítěte. Co je to věno? A co je obvěnění? Jak se počítaly podíly z rodinného jmění? Mezi jinými zde rozebírá také svatební smlouvy, ve kterých se majetek řešil především. Odtud už se dostáváme ke čtvrtému oddílu, kde - naopak od svateb - řeší autorka problematiku dědičnosti a nároky dítěte v rámci dědického řízení. Navazuje pak poslední oddíl věnovaný moci poručenské, která následovala po úmrtí otce a vyřešení dědické otázky dítěte. Pokud byl jedinec nezletilý, bylo třeba, aby se o jeho majetky postaral poručník. Ten často přebíral celkovou úlohu, kterou měl před tím výlučně otec. Pavla Slavíčková sleduje celkovou problematiku poručenské moci zasazenou do historického kontextu.

Autorka dokazuje hlubokou znalost problematiky, když trpělivě vede čtenáře chronologickou posloupností a také logicky řazenou tematikou kapitol. Využívá značné množství odkazů, publikací a pramenů. Aby poznámky k textu nenarušovaly celkový koncept textu, jsou umístěny až na konci knihy. Pro někoho je toto vhodné řešení, mně osobně vyhovuje umístění poznámek pod čarou. Kniha je dále doplněna přehledem citovaných právních norem, seznamem zkratek a nechybí ani seznam použitých pramenů a literatury, kde si případný zájemce může najít další literaturu k danému tématu. Kniha je více směřována odbornému čtenáři, který se dané problematice věnuje, či se o ni hlouběji zajímá. Neznamená to však, že si v ní mnohé zajímavosti nemůže najít ani čtenář – laik. Naopak. Téma právní ochrany dětí je stále natolik aktuální, že kniha může oslovit mnohem širší okruh čtenářů, než se může na první pohled jevit.

Knihu Právní ochrana dětí v období prvních kodifikací vydalo Nakladatelství Lidové noviny