Existuje u nás šlechta?

Recenze

Vytvořeno 26. 6. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Na každého z nás, kdo trochu sledoval nedávné prezidentské volby, zaútočil, ať už v negativním či pozitivním smyslu, šlechtický původ jednoho z kandidátů. V médiích probíhala masivní kampaň poukazující na jeho horší češtinu, na život v emigraci, manželku cizinku. V konečném důsledku mu jeho hrdá minulost v očích veřejnosti přitížila. Proč tomu tak je? Jaká je tradice šlechtictví a především vnímání šlechty v naší zemi? Na to nám podává odpověď knihy Radmily Švaříčkové Slabákové Mýtus šlechty u nás a v nás.

Kniha je rozdělena do dvou částí, první, v níž autorka rozebírá jednotlivé pojmy, s nimiž je nucena pracovat, je více teoretická. Sledujeme historii a vývoj bádání o šlechtě, o paměti, jsme seznámeni s úskalími, která přináší narativní historie. V druhé části se autorka zabývá jednotlivými mýty – např. se jedná o mýtus neexistující šlechty, neboť ta byla zákonem z 10. prosince 1918 zrušena, zanikly tituly i řády. Přesto si svou výlučnost dokázala uchovat. A právě ta výlučnost, pro kterou byla od konce 19. století probouzejícímu se českému národu předkládána jako nepřítel národa, ji specifikuje i dnes, a to především v pejorativním smyslu. Z výzkumu autorky vyplývá, že názor o loupeživé šlechtě je mnohem frekventovanější než ten o šlechtě dobré a pomáhající.

V druhé řadě se Švaříčková Slabáková věnuje vnitřním šlechtickým mýtům, tedy těm stereotypům, které si vytvořili šlechtici sami. Zaostřuje pohled na Velkého otce, obětující se matku, rovnorodé sňatky, rodové hrdiny či vlastenectví. V této části dochází nejen na knižní citace, ale jsou zde použity vzpomínky a názory šlechticů a šlechtičen, kteří byli ochotni jí odpovídat, a především, kteří dovolili získané materiály publikovat.

Viktor v podobném duchu vzpomíná na to, jak oti museli psát každý týden dopisy česky a on jim je vracel opravené – tím pádem si uchovali češtinu, což bylo výborné. František, jako by se chtěl utvrdit, že je mu to také jasné, to vyjádřil rovnou: „ Když přišli Němci, tak otci všecko sebrali, poněvadž my jsme byli Češi, jo?“ Na to, že oni byli na té správné straně, upozorňuje i Adam: když se jedna část jejich rodiny „stala Němci“, nikdy víc se s nimi neviděli.
(ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ, Radmila. Mýtus šlechty u nás a v nás. Lidové noviny: Praha, 2013. s. 132.)

Kniha Mýtus šlechty u nás a v nás vyšla jako součást Knižnice Dějin a současnosti, jedná se tedy o vědeckou publikaci, autorkou je uznávaná docentka zabývající se moderními dějinami. Její kniha je přesná a vědecky strukturovaná. Obsahuje bohatý poznámkový aparát, seznam použité literatury, jmenný rejstřík. Svou koncepcí není primárně určena široké veřejnosti, přesto pro ni není nevyužitelná. Je psána stylisticky čistou a jasnou češtinou bez gramatických chyb. Tématu porozumí i ten, kdo historii nevystudoval.

Myslím si, že může pomoci čtenáři, aby se lépe orientoval ve vědomých a nevědomých polopravdách, kterými nás občas média zahlcují. Problematika šlechty není černobílá. Měli bychom konečně opustit rétoriku, kterou vytvořilo národní obrození a podívat se na šlechtictví objektivníma očima.

Knihu Mýtus šlechty u nás a v nás vydalo nakladatelství Lidové noviny