Po stopách, které zvolna mizí

Recenze

Vytvořeno 22. 6. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Nenajdete snad na světě dítě, které by nebylo fascinováno mašinkami. Jejich svět poutá barvou, zvuky a kdysi dávno i vůní. Jízda parní lokomotivy je dnes velkou atrakcí, o níž je vždy obrovský zájem. Proto tvůrci edice Zmizelá Praha v roce 2009 chtěli zjistit, zda by o tuto tematiku měli zájem i dospělí. Kniha Nádraží a železniční tratě se setkala s nebývalým ohlasem, a i proto se rozhodli úspěšný projekt dokončit. Nádraží a železniční tratě, 2. díl, tentokrát od Iva Mahela, mapuje vývoj železniční dopravy ve 20. století.

Jak můžete dnes sami vidět, železnice se neustále modernizuje a proměňuje a někdy i nenávratně mizí, proto je dobře, že nám autoři v publikaci přináší fotografie pražských nádraží a vlaků tak, jaké si je pamatujeme z dětství. A jaké už naše děti neuvidí.

Rekonstrukci a postupnou obnovu začaly jednotlivé dráhy vyžadovat již po svém vzniku, a tak se na počátku 20. století muselo vyřešit sloučení jednotlivých soukromých drah do celku, který by provozně fungoval. K první přestavbě hlavního nádraží tedy došlo ještě za Rakouska-Uherska v letech 1901-1909. Stejně jako se zrychloval životní styl, urychlovaly se i jednotlivé rekonstrukce, rostoucí provoz si vyžádal rozšíření Masarykova nádraží, vybudování nákladového nádraží na Žižkově, k další vlně modernizace došlo po roce 1989 a v současné době dochází k budování železničního koridoru na trati Praha-České Budějovice.

Kniha a především její fotografická část je logicky strukturovaná, jak autor přiznává, dle geografického hlediska ve směru hodinových ručiček. Začíná nás provádět po jednotlivých směrech nejprve na Benešov, pokračuje na Dobříš, následuje Plzeň a Beroun, dále se seznámíme s trasou do Hostivic a s mnoha dalšími. Připomenou se nám i dva již neexistující úseky, které zanikly kvůli „novému spojení“ z let 2004-2008. Chcete vědět, které to jsou? Potom si vezměte do ruky knihu a čtěte.

„Jako první zanikl v prosinci 2005 krátký úsek od Hrabovky na hlavní nádraží, protože jeho trasa přímo procházela staveništěm nových mostů a tunelů. Tato trať vznikla v roce 1872 jako součást tzv. Pražské spojovací dráhy, která propojila trať od Plzně, do té doby končící na Smíchově, s dnešním hlavním nádražím a s tratí, která vycházela z dnešního Masarykova nádraží na Libeň a dále na Kolín. Posledním pozůstatkem této tratě byl most přes Husitskou ulici, který ještě po odstranění kolejí sloužil pro nákladní auta dovážející na stavbu materiál; rozmontován a odvezen byl až v květnu 2009.“
(MAHEL, Ivo. Nádraží a železniční tratě. 2. díl. Praha: Paseka, 2013. s. 14.)

Kniha je přehledně rozdělena do tří částí, výkladovou část doplňují mapy a schémata, kdy hlavní těžiště samozřejmě tvoří samotné fotografie. Ty jsou doplněny bohatým textovým doprovodem, takže v této části se dozvíme nejvíce konkrétních informací. Na konci je z pochopitelných důvodů připojen seznam vyobrazení a literatury.

Tuto publikaci mohu doporučit každému, kdo se zajímá nejen o historii, ale i tomu, koho fascinují vlaky a nádraží. Její poselství je jasné – uchovat paměť na tradici sahající až do devatenáctého století pro budoucí pokolení. A to je chvályhodný počin, který je třeba podpořit.

Knihu Nádraží a železniční tratě vydalo nakladatelství Paseka