Osmé přikázání

Recenze

Vytvořeno 28. 8. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Letos uplynulo 75 let od vzniku prvního samostatného Slovenska. Slovenský štát však nebyl ideálem, o němž předchozí generace snily, měl mnoho chyb, z nichž jednou byla i sympatie k fašistickému Německu a přijetí jeho zásad. Jakými byla i protižidovská opatření. Kniha Hany Kubátové Nepokradeš nám přibližuje nálady a postoje slovenské společnosti k židovské otázce v letech 1938-1945, jak napovídá její podtitul.

Kubátová zpracovává celou problematiku v novém náhledu. Nejen proto, že se jedná o stále citlivou otázku, ale především proto, že dosud nebyl problematice židovství věnován patřičný prostor z hlediska pohledu většinové společnosti. Antisemitismus, i když to není zcela přesný termín, jak autorka upozorňuje, měl mnohem hlubší kořeny. Nikdo nezačne opovrhovat jiným etnikem ze dne na den, a tak nás autorka postupně seznamuje s protižidovskými náladami a postoji a jejich vývojem od středověku do moderní éry.

Kniha je dělena do pěti základních kapitol a následně do podkapitol. Uvedena je předmluvou, úvodem a ukončena závěrem spolu s nezbytnou bibliografií. Autorka nejprve popisuje právě ony zmiňované antižidovské stereotypy, poté je nám přiblížena celá židovská protikampaň v letech 1938-1940. Čemu věnuje zvláštní pozornost, jsou salzburské rozhovory, které vedly k reorganizaci dosavadní politické vlády a podřízení slovenské armády německému dohledu. Období mezi Salzburgem a Slovenským národním povstáním také bylo dobou, kdy docházelo k největší perzekuci židovského obyvatelstva v dějinách.

„Centrálním orgánem, jenž měl dohlížet na proces vyloučení Židů z ekonomického a sociálního života slovenského státu, se stal již zmíněný Ústřední hospodářský úřad, který vznikl v polovině září 1940 a který přímo podléhal předsedovi vlády. Krátce na to vláda zřídila Ústřednu Židů (ÚŽ), jež podléhala ÚHÚ a byla jedinou organizací, která zastupovala židovské občany. Všechny ostatní tehdy ještě fungující židovské spolky, organizace a náboženské obce byly zakázány.“
(KUBÁTOVÁ, Hana. Nepokradeš. Nálady a postoje slovenské společnosti k židovské otázce, 1938-1945. Praha: Academia, 2013. s. 139-140.)

Protižidovská opatření se nadále stupňovala, nejen že Židé nemohli vykonávat svá povolání a sdružovat se, ale také bohužel docházelo i k velkému množství transportů, z nichž se jich vrátila jen hrstka. Ke konci války začínala stoupat nervozita mezi slovenským obyvatelstvem. Strach byl pochopitelný...

Nejzákladnější otázky pokládá Kubátová na konci knihy. Co k postoji Slováků vedlo? Nezájem? Pasivita? Spolupachatelství? Názor, čistě subjektivní, si vytvoříte sami, pokud si tuto práci přečtete, protože každá mince má dvě strany. Existovali i lidé, kteří Židům aktivně pomáhali a s oficiálními názory nesouhlasili, čímž riskovali nejen svou svobodu, nýbrž i život. I proto je nutné minulost oživovat a připomínat, abychom neviděli svět černobíle v právě nalinkovaných tezích.

Knihu Nepokradeš vydalo nakladatelství Academia