Sprostá slova?

Recenze

Vytvořeno 7. 9. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

I v dnešní době pokud použijete slova jako ženská emancipace nebo feminismus, začne se na vás spousta lidí dívat skrz prsty. Někteří v tu chvíli vypadají, jak když jste z úst vypustili nějaké hodně peprné slovo. Někteří pak jen podotknou, že tyto pojmy jsou pasé. Emancipace není třeba, protože byla dokončena, a feminismus? Raději nekomentovat. A právě proto si myslím, že knihy, jakou je „My byly, jsme a budeme!“ jsou v dnešní době stále aktuální.

PhDr. Jana Malínská se českým ženským hnutím zabývá po celý svůj badatelský život a stále objevuje něco nového. Podívejme se však na její nejnovější publikaci, která pojednává o základních milnících ženské emancipace, v jejím původním obsahu, v průběhu 19. století, kdy si ženy začaly uvědomovat svá práva a chtěly je začít prosazovat. Popisuje strastiplnou cestu od prvních výrobních spolků, přes spolky osvětové a vzdělávací, až k politické roli žen. Velký boj se sváděl nejen o školství, které dlouho ženám neumožňovalo maturitní a vysokoškolské vzdělání, ale boj se strhl především o volební právo. Měla ho žena dostat? Měla právo rovnat se mužům? A měla by mít možnost být volena, nebo jenom volit? A jak se s tímto problémem vyrovnávali právě muži jejich doby?

Práce je rozdělena do čtyř velkých kapitol, které jsou dále děleny do podkapitol, začínající metodologickým úvodem a končící shrnujícím závěrem. Nesmí chybět poznámkový aparát a seznam použitých pramenů a literatury.

Autorka velmi čtivým způsobem podává problematiku rodícího se ženského vědomí a uvědomění si sebe sama. Na poměrně malém prostoru velmi zdařile zachycuje složitý proces vývoje – proměny z konzervativních uzavřených měšťanek v moderní, pokrokově smýšlející ženy.

„Bez naděje na možnost vítězství vstupovaly ženy naše ve volební boj, stavíce samostatnou kandidátku svou na Vysokomýtsku – a přece ji postavily, ne z umíněnosti, ne proto, aby kandidovaly stůj co stůj, nýbrž z citu povinnosti k sobě samým, k budoucím ženám, i k celému národu, z povinnosti neodkladné!“
(Jana Malínská, My byly, jsme a budeme, Praha 2013, s.117.)

Kniha Jany Malínské se velmi dobře čte a mohu slíbit, že přes svou odbornost a vědeckou kvalitu se bude lehce číst i laikům. Mohu ji vřele doporučit každému, kdo chce pochopit změnu, která se se ženami musela stát, aby se dostaly tam, kde dnes jsou. A že tento proces ještě zdaleka není ukončený.

Knihu My byly, jsme a budeme! vydalo nakladatelství NLN