Duchovní testament papeže Benedikta XVI.

Recenze

Vytvořeno 25. 11. 2013 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

V katolické církvi se nestává často, aby papež abdikoval na Petrův úřad. Této vskutku ojedinělé a nezvyklé události jsme se stali po 700 letech svědky i my, když papež Benedikt XVI. 28. února 2013 po osmi letech v úřadě abdikoval. Knihou Můj duchovní testament seznamuje Benedikt XVI. čtenáře se stěžejním tématem svého celoživotního díla, kterým je víra. A zároveň nám s ní nám předává svůj duchovní odkaz nejen katolíkům, ale všem lidem.

Emeritní papež Benedikt XVI. (civilním jménem Joseph Ratzinger) se narodil 16. dubna 1927 v Marktlu v Německu. V roce 1939 vstoupil do arcidiecézního semináře, v roce 1951 byl vysvěcen na kněze. Následně vystudoval filozofii a teologii. Za pontifikátu Jana Pavla II. se stal děkanem kolegia kardinálů a prefektem Kongregace pro nauku víry. Mezi jeho nejvýraznější práce patří trilogie Ježíš Nazaretský, která vznikla v době jeho papežské funkce.

Kniha Můj duchovní testament je rozdělena do šesti kapitol, ve kterých autor stručně, jasně a výstižně popisuje cestu víry. Každá kapitola představuje jeden krok na této cestě. Benedikt XVI. čtenáře seznamuje se svou životní zkušeností a ukazuje, že víra není nic slepého a hloupého, ale je dlouhotrvajícím procesem, který je třeba prožívat, promýšlet a budovat každý den až do konce života.

V první kapitole se tak autor zamýšlí nad prvním krokem k cestě víry. Tímto krokem je potřeba víry v dnešním přetechnizovaném světě, kde by se mohlo zdát, že již nemá víra své místo. Ukazuje, že víra a rozum si nemusí vůbec odporovat, naopak. V druhé kapitole se dozvíme o tom, jakými prostředky se dává Bůh hledajícím poznat. A takto v logickém sledu Benedikt XVI. pokračuje a vysvětluje další kroky, které při hledaní víry, lásky, a tedy Boha musíme absolvovat, pokud se chceme víry dopídit. Ukazuje na základě vlastní zkušenosti a Písem, že hledání víry je o pokoře, tichu, rozjímání a přemýšlení a vroucím rozhovoru s Bohem (modlitbou).

Kniha je psána jazykem srozumitelným a přístupným širokému okruhu čtenářů. Tento byť útlý svazek tedy není prioritně určen vysokým církevním hodnostářům, ale naopak všem lidem, kteří hledají něco hlubšího, než nabízí pouze život v konzumu a honbě za pomíjivou kariérou. Výklad je veden logicky, přímočaře, jasně, a navíc velmi svěže, na čemž mají pro českého čtenáře svůj podíl překladatelé. Těm z čtenářů, kteří znají dílo Tomáše Halíka, navíc přijde řada papežových myšlenek určitě povědomá, neboť autor je právě profesorem Halíkem uznáván jako významný teolog, s jehož myšlenkami souzní.

Kniha je zajímavá a pěkně udělaná, a proto ji vřele doporučuji čtenářům, kteří mají zájem nahlédnout do křesťanské „kuchyně“ a zjistit, že zažitá klišé o křesťanech a církvi nejsou pravdivá. Knihu podle mne ocení nejen věřící všech tří hlavních monoteistických náboženství, ale především ti, kteří se za ně nepovažují.

Knihu Můj duchovní testament vydalo nakladatelství Portál