STASI: O tajných jen v dobrém

Recenze

Vytvořeno 14. 11. 2013 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Znáte STASI? Vy už možná tolik ne, ale v dobách její největší slávy ji znal opravdu každý. Důležitější je, že ona znala i ty, kteří se cítili nedůležití a v bezpečí. Jako v případech mnoha dalších afér, ani více jak dvacet let po rozpuštění německé státní bezpečnosti nebylo vše řečeno a odhaleno. Jde o propletenec, ze kterého se čtenáře pokusil mimo další autory vyvést i německý spisovatel Jens Gieseke ve své knize STASI: Tajná policie NDR v letech 1945-1990. 

Nutnost začít se věnovat historii tajného komunistického orgánu vyvstala hned v prvním svobodném roce po pádu berlínské zdi. V roce 1990 se ustavovala nová vláda a vyplula na povrch diskreditující informace o jednom ze spolupracovníků Stasi, který kandidoval na vysokou politickou funkci ve vládě. Vznikla paranoia a poptávka po zřízení jakéhosi „Ústavu pro studium totalitních režimů“, protože nikdo už nechtěl riskovat, že se zase do vlády dostane „tajný“ z minulého režimu.

STASI je zkráceninou výrazu Staat Sicherheit, neboli státní bezpečnost. Autor se věnuje celému období působení bezpečnostního aparátu NDR od konce druhé světové války až po vznik jednotného německého státu. Kniha zachycuje období do roku 1956, kdy státní bezpečnost fungovala pod značným sovětským vlivem. Po tomto přelomovém roku se až do osmdesátých let NDR snažila o destalinizaci, která však trvala až do samého konce státního zřízení. Hlavní pozornost je věnována boji profesionálních příslušníků tajné policie proti vnitřní opozici v NDR. Zajímavý je však i pohled Jense Giesekeho na neoficiální donašeče a na fenomén udávání všech a všude, na který si nejen Němci dobře pamatovali ještě z války. 

Publikace ve výrazně rozšířené a doplněné formě vyšla v Německu již podruhé (poprvé v roce 2001). U nás ji v letošním roce premiérově vydalo nakladatelství Ikar. Hutná kniha je nabitá fakty a poznámkami, které jsou doplněny přílohami v podobě grafů s rozpočtem, personálním vývojem ministerstva státní bezpečnosti a organizační strukturou (v diagramu). Za velmi přínosnou považuji dopodrobna zpracovanou komentovanou výběrovou bibliografii. Nejde totiž jen o seznam mnoha blíže nic neříkajících titulů, ale pečlivě se v ní člení literatura podle kapitol a témat, přičemž autor vyjmenovává také její hlavní přínos k výslednému textu. V konečném důsledku jde o výčet čítající více jak 30 stran. Do uvedených pramenů jsou zahrnuty i filmy, články, přednášky a příspěvky z konferencí, které byly dosud zveřejněny jen výjimečně nebo vůbec.

STASI je literaturou faktu s historickým zaměřením. Čte se však poutavě, prakticky neustále jsou odhalovány citlivé informace a sestavuje se odpudivý obrázek dobového marasmu v řadách ministerstva státní bezpečnosti. Vše je líčeno chronologicky od prvních úvah nad zřízením dohledového orgánu, až po zaběhnutý a komplikovaně strukturovaný mechanismus tajné policie.

„Musela to být velice nepříjemná představa, že chybělo málo, a tento muž by opravdu stanul v čele vlády NDR nebo se stal alespoň ministrem. [...] Sama Lidová sněmovna schválila o několik týdnů později […] zákonný podklad pro dalekosáhlé zpřístupnění spisů.“
(Gieseke, J. STASI: Tajná policie NDR 1945-1990. Praha: Ikar, 2013, str. 18)

Knihu STASI: Tajná policie NDR 1945-1990 vydalo nakladatelství Ikar