Keltské Čechy

Recenze

Vytvořeno 21. 11. 2013 2:00

Autor: Lenka Kavalířová

Průvodce po pozůstatcích keltských sídel, které se před námi více či méně nápadně vynořují v české krajině, sepsal PhDr. Jiří Waldhauser. Osobnost tohoto známého českého archeologa, odborníka právě na dobu laténskou, dává tušit, že tato kniha v záplavě mnoha pojednání, která patří do současné módní keltofilské vlny, vyniká snahou o pravdivost podávaných informací. Vše je podložené archeologickým průzkumem, ať už konkrétními nálezy nebo terénním mapováním.

Kniha začíná krátkou předmluvou, ve které autor vtahuje čtenáře do dobrodružství odkrývání stop po keltském osídlení, vzdáleném 2000 - 2600 let od naší doby. Takových stop bylo na našem území nalezeno 3000. Některé byly překryty a zapomenuty, často se ale staly součástí krajiny dalších národů - některá keltská sídla jsou součástí substrátu dnešních vesnic a měst, některá posvátná místa mají i dnes svoje poutníky, některé cesty jsou dosud využívané, některé valy dosud patrné.

Dříve i dnes má klima a mikroklima zásadní vliv na ekosystém, společný jim - Keltům - i nám. Často, překvapivě, úplně stejný. Základní substrát, poskytující výživu, tj. půdy, zůstal společný v nadmořských výškách do 450 až 550 metrů. Tam, kde byla pole Keltů, jsou dnes (větší) pole našich farmářů... Lidská - ať již naše nebo "keltská" - péče o krajinu se příliš neliší. Sídla jsou opakovaně zakládána na stejných místech - trvá rozdělení krajiny na zemědělskou a lesní. Spousta jevů zůstává po staletích totožná... (Waldhauser, J. Keltské Čechy. Praha: Academia, 2012, s. 14)

Další část nás seznamuje s fakty o keltském osídlení Evropy a Čech. Tato část zabírá pouze 30 stran, ale obsahuje ve zhuštěné podobě všechny důležité informace o keltské civilizaci a jejím archeologickém průzkumu. Zabývá se tím, jak se Keltové vyrovnávali se změnami podnebí, jak vypadaly jejich domy a osady, z čeho vyráběli nádoby nebo zbraně a co jedli. Autor nás seznamuje také s leteckou archeologií a poznatky o vývoji pohřbívání, módy, sociální struktury, obchodování, náboženství ad. Na stránkách 39-46 potom znovu shrnuje vývoj keltského osídlení v Čechách.

Tato část je doplněná fotografiemi současné "keltské renesance", díky které si zájemci o Kelty pořizují dobové oblečení, zbraně a staví celé vesnice. Na tomto trendu se v Čechách podílí i sám autor, který je neúnavným popularizátorem Keltů a působil i při vzniku několika archeologických parků.

Největší část knihy zabírá představení jednotlivých lokalit spojených s Kelty. Naleziště jsou seřazená podle abecedy a u každého je hned v záhlaví vyznačené, kde se místo nachází, o jakou lokalitu z deseti možností (hradiště, val, pohřebiště, těžební místo, posvátný vrchol atd.) se jedná, co je pro místo typické a jak je atraktivní pro turisty (k tomu slouží stupnice jedné až tří zlatých mincí). Další popis nám odhalí archeologické nálezy na lokalitě, význam místa a na konci je vždy pokus o uchopení jejího genia loci. Lokalit je v knize popsaných celkem 145. I tato část je doplněná mnoha fotografiemi, plánky a kresbami.

Z mého pohledu milovníka Keltů i krajinné archeologie má tato skvělá kniha pouze dva nedostatky: za prvé mi na první pohled nebylo jasné, že průvodce Keltské Čechy opravdu obsahuje informace pouze o českých lokalitách, nikoli o moravských, z čehož jsem byla trochu zklamaná. Za druhé mi připadá nepříliš šťastné to, že je tato kniha vydaná na luxusním křídovém papíře, v důsledku čehož je překvapivě těžká a jako průvodce na cesty s batohem špatně využitelná. To ale nebrání tomu, aby nezaujala čestné místo v knihovně vedle knih Jana Filipa nebo Václava Cílka.

Průvodce Keltské Čechy je skutečně vydařená publikace, která obsahuje mnoho cenných informací přímo z terénu, doplněné názornými fotografiemi a ilustracemi. Je přehledná a psaná zajímavě, srozumitelně a poučně zároveň. Všem zájemcům o naši dávnou historii ji mohu jen doporučit.

Knihu Keltské Čechy vydalo nakladatelství Academia