Chcete psát? Čtěte!

Recenze

Vytvořeno 18. 12. 2013 2:00

Autor: Jitka Culková

Jan Kameníček je český spisovatel, jehož dílo je často srovnáváno s Franzem Kafkou, tzv.  „spisovatel kafkovského typu“. Pochází z rodiny s bohatou tvůrčí tradicí - vždyť je spřízněn s architektem budovy Hlavního nádraží, novinářkou Ma-Fa, překladatelkou Evou Horlivou a mnoha dalšími! Jenže Jan Kameníček je hlavně osobnost, svérázný a jedinečný autor rozhlasových her i knižních novel. Na přání rodičů vystudoval průmyslovku a na své vlastní toužebné přání poté i konzervatoř. Přesto zakotvil u psaní a v knize Zdánlivé zbytečnosti se dozvíte nejen to, jak k tomu došlo, ale jak se ke psaní můžete dostat i vy.

První zkušenosti se psaním získal Jan Kameníček v rozhlasu, spolu se Svatoslavem Gosmanem psal životopisné povídky a rozhlasové hry. Své vyprávění prokládá drobnými, chtělo by se říci „zdánlivě zbytečnými“ zajímavostmi. Například zjistíte, jakým zvukem se v rozhlase suploval zvuk hodin-kukaček. Dozvíte se, jak měl popsán domovní zvonek Ladislav Fuks a jak fungovalo vydávání knih za samizdatu.

Málokterá z učebnic tvůrčího psaní zaujme tak, jako Zdánlivé zbytečnosti. Ona to totiž není učebnice. Jejím přečtením sice získáte pár rad, jak napsat povídku, čeho se vyvarovat a na co si při psaní dát pozor, ale hlavně se vám dostane milé společnosti. Otázky Jiřího Lojína na spisovatele jsou poskládány tak, aby se čtenář nenudil. Jan Kameníček je spisovatel, a to je z jeho odpovědí znát. Jeho vyprávění se od rétoriky dnes hojně vydávaných rad pro začínající spisovatele hodně liší. Kameníček se naštěstí vyvaroval suchého poučování a od rad odbíhá ke vzpomínkám na vlastní život. Ne každá otázka se týká psaní a ne každá odpověď dává návod na to, jak se stát spisovatelem. To je asi hlavní přednost knihy. Potěší tak i čtenáře, který nemá spisovatelské ambice. Kameníčkovy vzpomínky a historky jsou velmi čtivé, zábavné a proložené spoustou citátů. Spisovatel cituje Čapka, Čechova i například hudební skupinu Lucie. Jeho intelektuální záběr je opravdu pozoruhodný, dokáže své vyprávění oživit metaforou z hudebního světa, doložit vysvětlovaný fakt na dialogu z filmu či na podporu své myšlenky citovat několik řádků z různých knih. Citace i termíny, které jsou v textu použity, jsou uvedeny a objasněny ve vysvětlivkách pod čarou.

První část knihy se skládá především ze vzpomínek, sem tam se objeví v textu nějaká rada či spíše nahlédnutí do tvůrčího procesu samotného Kameníčka. Když už začíná být čtenář netrpělivý, kdy dojde k nějakým konkrétním radám, objeví se povídka druhého účastníka rozhovoru – redaktora Jiřího Lojína. Jestliže v první půlce knihy dostával více prostoru spisovatel Kameníček, v druhé polovině se to obrací. Lojín v textu několikrát uvede, že nikdy povídky nepsal, a i proto mu patří můj obdiv. Zveřejnit první pokusy a nechat si je zkritizovat od Jana Kameníčka, a pak to celé ještě otisknout v knize, je totiž opravdu statečné. A pro ty, kteří mají spisovatelské ambice, jsou i hodně povzbudivé. Lojínovy první povídky jsou opravdu zdařilé. Možná i proto, že se snaží držet rad, které mu doporučil Kameníček. Minimálně jednu z povídek bych si ráda přečetla jako novelu nebo román. Nicméně stejně jako autor povídek Jiří Lojín dávám za pravdu Kameníčkovi ve všech škrtech, které v povídkách provedl. Byly ku prospěchu vyprávění.

Právě k povídkám a jejich opravám bych měla jednu výtku. Opravy v textu nejsou vyznačeny. Nejprve je otištěna povídka tak, jak ji Jiří Lojín napsal, poté následuje tatáž povídka, už opravená Janem Kameníčkem. Je náročné porovnávat dva texty a hledat, kde byla odstraněna věta, kde přeformulované souvětí. Čtenářsky vděčnější by bylo Kameníčkovy zásahy zvýraznit.

A co že to jsou ty zdánlivé zbytečnosti?
„Zdánlivé zbytečnosti, to je cosi navíc, postřeh, zmínka, originální popis. V jedné Čechovově povídce má starý generál tolik medailí, že když si je všechny připnul, říkalo se mu oltáříček. Zbytečnost. Zajímavé, název povídky si nepamatuji, ale toto ano. Zdánlivá zbytečnost.“
(KAMENÍČEK, Jan a LOJÍN, Jiří. Zdánlivé zbytečnosti. 1. vyd. Praha: Powerprint, 2013. 196 s. ISBN 978-80-87415-76-4. Str. 86)

Knihu Zdánlivé zbytečnosti vydalo nakladatelství Powerprint