Chuť Afriky

Recenze

Vytvořeno 20. 12. 2013 2:00

Autor: Ester Dobiášová

„Africká kuchyně jde ruku v ruce s pohostinností a dělením se s ostatními – tento aspekt můžete vnímat v celé Africe bez výjimky,“ začíná kniha sympatické autorky Katri Assitan, Africká kuchařka. O historii a zvyklosti malijské a africké kuchyně informuje stručně, hlavní prostor mají samotné recepty. O těch původních afrických se nedá mluvit, mnohé ingredience byste u nás nesehnali – a to každý pochopí. Přestože nejspíš málokdo ze čtenářů posoudí, jestli chuť s původními surovinami a se surovinami nalezenými jako náhrada na českém trhu, je stejná, autorka nás o tom ujišťuje a my nemáme jinou možnost než jí věřit.

Kromě několika druhů kaší (dýňová, rýžová aj.), koblih z prosa, zeleninových omáček (cibulová, rajčatová…), pomazánek a dalších vesměs vegetariánských receptů zde nalezneme hojně zastoupená jídla masitá. Recepty nejsou rozděleny podle druhu pokrmu (na polévky, hlavní chody apod.), a tak po Coco mukuni – Sladkém kokosovém prášku se ihned dostaneme k Diéke supu – Rybí polévce nebo přes Indjera – Etiopské palačinky k Djéke brocheti –Rybímu špízu. U každého receptu nalezneme informaci o počtu porcí, době přípravy, obtížnosti a netradičně i krátký exkurs do historie pokrmu a příležitosti, při které se v Africe jí. Ingredience a postup jsou samozřejmostí. Stejně tak díky fotografiím čtenář získá jasnou představu, jak má jeho výtvor vypadat, a to je podstatné.

V neposlední řadě se můžeme zmínit o atmosféře, kterou kniha vytváří. Obrázky jednoduchých postaviček jakoby nakreslených tuší v nás můžou evokovat jeskynní malby, stejně tak doplňky na fotkách nám připomínají cizí kulturu (sošky slonů, amulety, dřevěné nádobí…). A podkladem pro každý recept je fotografie, která se ztrácí v pozadí – typická africká zvířata (např. žirafa, zebra), Afričanka nebo jiný výjev s lidmi (z trhů atd.).

Africká kuchařka nabízí českému (až evropskému) čtenáři pomocnou ruku, díky které se bude moct na chvíli přenést na černý kontinent. A to s recepty, které nevyděsí svojí složitosti, uvařené ze surovin, které jsou volně dostupné na našich trzích. K tomu je vizuálně hravá, propracovaná a dýchá na nás radostí, s kterou byla psána.

Ukázkou přidávám jeden recept, na který budete potřebovat jen 250 g kukuřičné mouky, špetku soli a 1 l vody – Kaba To – Fufu z kukuřičné mouky (vzhledově jsou to bílé bochánky připomínající formou karbenátky):

„Ve velké míse smícháme 200 g kukuřičné mouky a 500 ml studené vody. Pomocí vařečky mícháme směs tak dlouho, dokud není mouka zcela rozpuštěná. V těstu nesmíme mít žádné hrudky. Nyní ve velkém hrnci přivedeme k varu 300 ml vody a poté do vroucí vody nalijeme řádně zamíchanou směs a přidáme špetku soli. Vaříme za stálého míchání na mírném ohni po dobu zhruba 2 minut. Poté přidáme zbytek kukuřičné mouky a dále vaříme asi 5 minut. Vyjmeme těsto z hrnce a vyzkoušíme, zda je těsto dostatečně uvařené – hmota by se neměla lepit na prsty. Pokud je těsto v pořádku, vymodelujeme z něho menší kuličky, které hezky uhladíme. Podáváme s rajčatovou omáčkou. Viz recept na str. 8.“
(ASSITAN, Katri. Africká kuchařka. 1. vyd. Brno: CPress, 2013, s. 50.)

Knihu Africká kuchařka vydalo nakladatelství CPress