Čím pro nás je melancholie

Recenze

Vytvořeno 29. 12. 2013 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Vůbec první do češtiny přeložené Földényiho dílo sleduje proměny obsahu slova melancholie, v lineárním sledu od antiky po 20. století. Maďarský estetik, umělecký kritik a překladatel László F. Földényi nám ve své knize Melancholie – její formy a proměny od starověku po současnost dokazuje, že pojem netřeba brát natolik závažně, jak jsme zvyklí. 

Kniha začíná konstatováním, že melancholie jako pojem se tolikrát proměnila, že už je dnes těžké přesně specifikovat, co je jejím obsahem. Földényi říká, že je rozdíl v tom, jak kdo slovo vnímá, ačkoli se vyslovuje pořád stejně. Souvisí to podle něj s proměnami společnosti, vědeckými a lékařskými pokroky. Svou roli sehrál i posun ve vnímání psychiky a duše na přelomu minulého století.

Dnes se s melancholií pojí hlavně negativní konotace, ale ona obsahuje od pradávna jak kladné, tak záporné hodnoty. Nedá se jednoznačně definovat, vymezit a zavrhnout jako nežádoucí. Vždy v sobě nese prvky, které člověka stiženého melancholií vyčleňují, do jisté míry privilegují k úkonům specifického charakteru. Příkladem za všechny může být antická tradice věštců, což byli vždy melancholici se zvláštní schopností vidět věci budoucí i současné v jasnějším světle než zbytek lidí.

Földényi v knize cituje stěžejní díla doby renesance. V hojné míře se odkazuje na Roberta Burtona (Anatomie melancholie) a na Dürerovu rytinu Melencolia I, kanonické dílo v diskuzích o této problematice. Právě renesanční představy o melancholii nejvíce ovlivnily náš současný postoj k tomuto pojmu. Kant, Hegel, Novalis, Heinrich von Kleist jsou v knize vykresleni jako romantici nesoucí se na vlně melancholie par excellence. Na obrazech C. D. Fridricha zase Földényi dokazuje fenomén geniality a hlavně sebevražd. Sebevražda je chápána jako „nestrach“ ze smrti, důkaz maximální svobody jedince (rozhodnu se sám, co udělám se svým životem). 

Kniha nabízí exkurz do psychiatrie i filozofie, literatury a dějin umění. Jde o komplexní uměnovědné pojednání, psané převážně metodou historicky lineárního výkladu s odkazy na zdroje. Földényiho práce je členěna na devět kapitol, přičemž se vždy jedná o jednolitý výklad, který má pro každý oddíl jednu nosnou myšlenku. Nejde tedy o striktní historicky vymezené pojednání.

Autor v Melancholii nijak nepřihlíží k laikům. Cituje v latině, odkazuje francouzsky a bez vysvětlivek se odvolává na antickou mytologii či traktáty středověku. Kniha je čtivá, ale vyžaduje angažované čtení s dohledáváním a doplňováním pojmů. Tato metoda může však čtenáři přinést něco navíc. Samostatné pátrání po dalších významech se může stát příjemnou cestou po dějinách melancholie ve vlastní režii.

Knihu Melancholie – její formy a proměny od starověku po současnost vydalo nakladatelství Malvern