Ecovo putování po imaginárních zemích

Recenze

Vytvořeno 14. 1. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Vyprávění příběhů má zřejmě člověk zakódováno ve své povaze od nepaměti a vůbec nezáleží na tom, k jakému národu patří. K příběhům patří i fantazie, a tak pod heslem „co nevím, to si vymyslím“ vznikaly od pradávna báje, v nichž se hrdinové potýkali s vymyšlenými tvory v imaginárních zemích. Historii – alespoň částečnou – těchto bájných světů se pokusil zpracovat Umberto Eco v nové knize Dějiny legendárních zemí a míst.

Díla italského vědce a spisovatele Umberta Eca zabíhají do širokého spektra oblastí. Vedle těch, která se zaobírají sémiologií a lingvistikou a nejsou určená pro nejširší čtenářskou obec, je autorem i řady beletristických knih. Ty se naopak dostaly do povědomí velké skupiny čtenářů, především díky filmovému zpracování románu Jméno růže. Další autorovou specializací, prolínající se jeho odbornými publikacemi i beletrií, je umění, zvláště středověké. Z Ecova zájmu o umění vznikla již řada knih, které by se daly řadit mezi populárně naučné. Mám na mysli Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti a Bludiště seznamů. Jde o exkluzivní přehledové publikace napěchované reprodukcemi obrazů, knih i jiných uměleckých děl, které jako by klouzaly po povrchu problematiky, ale ve skutečnosti provokují čtenáře k tomu, aby dále rozvíjel své vědomosti. Stejnou koncepci nalezneme i v knize Dějiny legendárních zemí a míst.

Text Eco rozdělil do patnácti kapitol, nesnažil se ale o systematické dělení, jež by ho zavádělo do slepé uličky. Eco je příliš zkušený autor a poutavý vypravěč na to, aby se pokoušel o nudné škatulkování. V každé kapitole zvolil nějaké téma, do něhož zařadil fakta známá i méně známá, o to však zajímavější. První kapitola nastiňuje historii představy o Zemi jako takové. Rekapituluje jednotlivá období, v nichž vítězila a znovu prohrávala idea ploché země. Svůj výklad doplňuje ukázkami textů, o nichž se zmiňuje. Čtenář má možnost konfrontovat Ecovu interpretaci s originálem bez toho, že by musel skutečně hledat ve starých knihách, což by ostatně bylo téměř neproveditelné.

Pro naši kulturu jsou zvlášť významné biblické kontexty. Promítají se do všech oblastí života, ani si neuvědomujeme jejich původ. Eco zmiňuje ztracené kmeny nebo krále Šalamouna. Podobně vnímáme i antickou kulturu a místa, o nichž se zmiňuje Homér při popisu Odysseova bloudění, dokážeme používat jako všeobecně pochopitelné metafory.

Ve středověku byli lidé fascinováni zázraky východních zemí a současné texty byly plné podivných obyvatel, jejich zvyků i zvířat, která na východě přebývala. Mnohdy tam byl umísťován i biblický Ráj, hledaný někdy vážně, někdy jen v románech. Na rozdíl od Ráje, je hledání Atlantidy mnohem intenzivnější i v současné době. Trochu méně jsou známá místa jako Mu, Lemurie, Thule či Hyperboriea. Eco samozřejmě neopomene zmínit zájem, který projevovali o tato tajemství nacisté.

Svatý grál není sice krajina, ale je s určitým místem spojený. Jeho hledání je dodnes vděčným tématem dobrodružných filmů a také středověcí básníci skládali o hledání grálu básně, které měly zaujmout a pobavit. Kapitola Ostrovy Utopie nás zavádí do současnosti mezi utopické, antiutopické a sci-fi romány. Vytváření těchto představ nebylo a není motivováno neznalostí, zvědavostí a hledáním dobrodružství, ale touhou po spravedlivém světe, v antiutopiích vyjádřenou varováním před ztrátou alespoň toho, co máme.

Velmi zajímavou kapitolu představuje Vnitřek země, polární mýtus a Agartha. Hledání toho, co je pod povrchem, můžeme vysledovat v mytologii všech starých národů, které tam zpravidla umísťovaly říši mrtvých nebo rovnou peklo. Jules Verne tam umístil podivuhodný svět, některé teorie - teorie duté Země - dovnitř zeměkoule instalují i svět náš.

V knize Umberta Eca najdeme mnohem více informací, hodně z nich má společné prameny s těmi, které použil ve výše zmíněných knihách populárně naučného charakteru, zmínky o jiných najdeme v jeho beletrii, zejména v románech Baudolino, Ostrov včerejšího dne či dokonce Plamen královny Loany, který pojednává především o komiksech.

Vydávat knihy Umberta Eca je nákladné. I tato představuje svazek s téměř pěti sty stranami, reprodukce a fotografie vyžadují kvalitní papír a celkově je podobným knihám potřeba věnovat velkou péči. Nakladatelství Argo má v tomto směru naštěstí dlouholeté zkušenosti a není mu tedy co vytknout. Dějiny legendárních zemí a míst nejsou určeny pro rychlé přečtení, patří mezi ty knihy, s nimiž nejsme hotovi vlastně nikdy. Vracíme se k nim, hledáme v nich inspiraci a neustále zjišťujeme, že nacházíme něco nového.

Knihu Dějiny legendárních zemí a míst vydalo nakladatelství Argo