Struktura vesmíru

Recenze

Vytvořeno 16. 1. 2014 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Vesmír je bezpochyby nejlepším místem pro život, ale otázky, jak vypadá a jaké zákony v něm platí, vzrušují a zaměstnávají mysl lidstva po tisíciletí. Brian Greene ve své knize Struktura vesmíru seznamuje čtenáře s vývojem pohledu na vesmír za posledních 400 let.

Je až s podivem, kolik vychází poslední dobou knih, které se věnují moderním partiím fyziky a kosmologie. Mám tyto knihy rád, protože mě vesmír fascinuje, dráždí mou představivost a doslova vzrušuje, pokud se dozvím něco nového nebo ještě lépe pokud přijdu na nějakou souvislost, která mi až dosud unikala. Populárně naučné knihy na toto téma trpí ovšem jistým neduhem, a tím je, že způsob výkladu je dosti podobný a stejný. Jisté osvěžení mohla přinést (a podle mne i přinesla) kniha autora Elegantního vesmíru (mimochodem v roce 2013 vyšlo české druhé vydání) – byť i ona měla dle mne a především jiných své mouchy. Mé připomínky jsou ve světle kritiky prof. Chýly zcela nicotné a zanedbatelné. Zajímalo mne tedy, jak se v nové knize autor tentokrát tématu zhostil.

Výklad se opět ubírá v tradiční osnově: klasická fyzika, speciální teorie relativity, obecná teorie relativity a kvantová teorie. Oproti Elegantnímu vesmíru autor přidal i kapitoly týkající se kvantové teleportace, cestování časem, M-teorie a holografického principu. Velmi příjemně mne hned po ne příliš záživné první kapitole, která má být jakýmsi přehledem a vstupem do problematiky, překvapila druhá kapitola. V té Brian Greene věnuje prostor myšlenkám rodáka z Chrlic (dnes součást Brna) Ernsta Macha. Poučený čtenář asi zná Machovo číslo a jeho příspěvky ke zkoumání povahy prostoru, relativnosti rychlosti a zrychlení.

Kniha je velmi rozsáhlá. Na téměř 460 stranách nás autor provází od základů klasické fyziky přes speciální k obecné teorii relativity a kvantové fyzice až k nejmodernějším partiím teoretické fyziky, a to teoriím strun a M-bran. Stejně jako Elegantní vesmír je kniha rozdělena do pěti částí.

První část je, jak již bylo zmíněno, věnována přechodu od klasické fyziky k fyzice počátku XX. století. Druhá část je věnována pojetí času v Einsteinových teoriích a kvantové teorii. Autor se zde věnuje také směru času. Ve třetí části se Brian Greene věnuje kosmologii. Čtvrtá část (v obsahu omylem uváděná jako třetí) pak využívá předchozích kapitol k povídání o teorii strun a M-teoriích. A poslední část takovým „lahůdkám“ jako je cestování v čase.

Ve výsledku na mne kniha působí velmi hutným dojmem. Některé části jsou evergreeny populárně naučných knih, ale asi to musí být. Je zde však několik oblastí, které nejsou zcela běžně uváděny a ty činí knihu hodnou zájmu.

Samostatnou kapitolou je český překlad, kterého se tentokrát nezhostil Dr. Motl, ale Oldřich Klimánek. I on se snažil americké reálie převést na české, a tak se v textu objeví Temelín, Václav K., Petr Čtvrtníček nebo Egon a Karl z Alles Gute (snad je mladší generace, která se narodila v době vysílání tohoto pořadu, bude znát). Osobně pro pochopení fyzikální situace nepotřebuji konkrétní osoby, ale někdo to třeba uvítá, navíc je to součástí autorova stylu.

Hodnocení knihy samotné by podle mě bylo velmi dobré. Pokud ji ale zasadím do kontextu naší doby a toho, s čím jsem se osobně setkal na vysoké škole, tak jsem mírně rozpačitý, jestli tyto knihy vítat nebo zatracovat. Dosti často se stává, že čtenáři z řad uchazečů o studium na vysoké škole se zaujetím vyprávějí o M-branách a strunové teorii, ale přitom nedokáží vyřešit kvadratickou rovnici nebo úlohu s matematickým kyvadlem. A to nemluvím o tom, že matematika stojící za strunovou teorií je z hlediska náročnosti o několik řádů výše než vyřešení zmiňované kvadratické rovnice.

Tyto knihy jsou pro mě jako oheň, jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Na jednu stranu by mohly a měly motivovat studenty k hlubšímu porozumění přírodních zákonů, ale asi díky tomu, že neobsahují žádný matematický aparát (zřejmě z důvodů prodejnosti), mnoho čtenářů nabude dojmu, že astrofyzika a teoretická fyzika jsou „povídací“ vědy a po příchodu na dané fakulty nestačí studenti vycházet první semestr z údivu, než na jeho konci opustí brány vysoké školy ještě více vykulení.

Knihu vám mohu doporučit, ovšem s výstrahou (hlavně pro středoškoláky). Pozor, za tímto příjemným, dobře napsaným a zajímavým textem stojí spousta dřiny. Pokud chcete skutečně daným teoriím porozumět, začněte s počítáním kvadratických rovnic a kreslením výslednic sil u matematického kyvadla. :-)

Knihu Struktura vesmíru vydalo nakladatelství Paseka