Zeleninové menu od Ihnačáka

Recenze

Vytvořeno 2. 2. 2014 2:00

Autor: Ester Dobiášová

Dříve než si stihneme prohlédnout samotné recepty v nové knize Marcela Ihnačáka – Zelenina, moje láska, nás ohromí výčet úspěchů a vybraných bodů z kariéry tohoto kuchaře. Jeho pokrmy jedli prezidenti i filmové hvězdy, stal se zástupcem šéfkuchaře v jedné z restaurací Jamieho Olivera, založil v Bratislavě luxusní restauraci Liviano a zanedlouho otevíral další. K tomu kniha vznikala déle než dva roky, čtenář tak má jistotu, že se mu dostává toho nejlepšího.

Hned na úvod Marcel Ihnačák podtrhuje základní bod vaření se zeleninou, který často lidé zanedbávají: „Má-li být výsledek dobrý, musí být zelenina, ovoce i bylinky čerstvé, domácí a odpovídající dané sezóně. Pokud si ji nemůžete vypěstovat sami, hledejte na místním trhu a nakupujte u pěstitelů.“
(IHNAČÁK, Marcel. Zelenina, moje láska. Bratislava: Slovart, 2013. ISBN 978-80-7391-822-4.)

Pokrmy nejsou děleny podle pořadí na polévky, hlavní chody, saláty, moučníky apod., ale podle druhu zeleniny (rajčata, chřest a fazolky, lilek a cuketa, paprika a chilli, kořenová zelenina, kapusta a zelí, brambory, květák a brokolice) a krátce také podle ovoce (švestky, broskve a meruňky, jablka a hrušky, jahody).

Sestavování celého menu nebo hledání rychlé inspirace na jednu položku z něj tak má kuchař ztíženou, ale překážku bych v tom neviděla. Horší to bude s dostupností některých surovin – například mořských plodů (sépie, kalamáry, garnáty, krevety aj.), křepelky, v jednom receptu netradičně úhoře. Není naštěstí pravidlem, že by každý recept obsahoval speciální surovinu, recepty se zmíněnými položkami jsou ojedinělé a mohou zpestřit jídelníček náročnějším.

Přestože Marcel Ihnačák hojně využívá zeleniny a ovoce, vegetariánům by se koupě knihy tolik nevyplatila. Mnoho receptů je s masem – většinou s rybami, kuřecím nebo také zdravějším králičím. Příprava nebývá těžká, jak sám autor píše v úvodu, mnohé recepty se dají vařit i na zahradě na dvouplotýnkovém vařiči. Ti, kteří holdují zdravému životnímu stylu, nejspíš nahradí krystalový cukr jinou formou dochucovadla, druh mouky autor blíže nespecifikuje, u rýže aj. se nám dostane typu na kvalitní značku či druh.

To by bylo k obsahu. Po formální stránce se nedá knize vytknout téměř nic. Snad jen nedostatek informací k jednotlivým receptům, nalezneme zde v levém sloupci jen počet porcí, popřípadě tipy a poznámky autora, mnohým by se hodila i doba přípravy alespoň odhadem.

Fotografie k publikaci jsou vydařené, autor nezůstává v pozadí, a tak na každé druhé straně má svoji fotografii i on. Kniha netrpí přebytkem obrazového materiálu na úkor textu a naopak, vše je vyvážené. I přes svoji tloušťku drží kniha při přejetí hřbetem ruky otevřená na libovolné straně, což je nedocenitelným kladem jakékoli kuchařky.

Kdybychom to měli shrnout, recepty v knize Zelenina, moje láska nejsou náročné ani primitivní, často obsahují zajímavé, ale jen místy speciální suroviny, které obohatí náš jídelníček. Hlavně nám pomůže zařadit do jídelníčku zeleninu (a ovoce), která je pro tělo důležitá.

Knihu Zelenina, moje láska vydalo nakladatelství Slovart