Celebrity středověku

Recenze

Vytvořeno 12. 2. 2014 2:00

Autor: Jitka Culková

Jacques Le Goff je známý francouzský historik a člen třetí generace školy Annales. Le Goff se zabývá středověkem a na toto téma sepsal mnoho knih, článků a studií. Jeho knihy se překládají i do češtiny a sám autor v Česku absolvoval jeden akademický rok na Karlově univerzitě v Praze.

Jacques Le Goff se rozhodl doplnit svoji Encyklopedii středověku dodatkem o slavných či proslavených postavách jeho oblíbené historické epochy. Nová kniha se jmenuje Muži a ženy středověku. Zaměření na konkrétní postavy neodpovídá představám školy Annales, která „smysl dějin hledá v rámci společenských celků a společenských vrstev“. Proč se Le Goff přesto rozhodl knihu vydat, vysvětluje hned v úvodu.

„Dějiny tvoří i konkrétní jednotlivci a osoby zahrnuté v této knize měly ve své době mimořádný vliv na soudobou společnost.
(ed. LE GOFF, Jacques. Muži a ženy středověku. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-377-1, s. 9.)

V úvodu tohoto středověkého „Kdo je kdo“ citlivě vysvětluje minoritní zastoupení ženských postav, židů a muslimů. Zároveň zde upřesňuje, co si pod pojmem „středověk“ představuje a proč někdy z této definice ustupuje. Dočkáme se zde i vysvětlení, proč jsou v knize zařazeny fiktivní postavy a proč zrovna tyto konkrétní. Už samotný úvod je inspirativní a dokáže navnadit na následující kapitoly.

Tentokrát si Le Goff přizval ke spolupráci řadu významných spolupracovníků, mezi více než čtyřiceti evropskými historiky je i jeden Čech, Le Goffův žák, Martin Nejedlý. Díky českému zástupci se v encyklopedii objevují i česká hesla – např. o svatém Václavu, svatém Vojtěchu, císaři Karlu IV. a Janu Husovi. Čeští velikáni se zmiňují i v heslech zahraničních osobností, svatá Anežka je uvedena jako následnice Alžběty Uherské nebo Václav Havel jako nositel francouzské ceny Karla Velikého.

Rozsáhlá encyklopedie je rozčleněna do pěti kapitol, každou z nich ohraničují významná data a osobnosti, např. první oddíl se jmenuje Od christianizace ke Karlu Velikému (325 – 814).

Chronologickému řazení se vymyká závěrečná pátá kapitola, která pojednává o imaginárních postavách středověku, které byly důležité pro myšlení středověkých lidí. Mezi nejvýznamnější imaginární postavy je zařazen král Artuš, víla Meluzína či papežka Jana. Citlivě je zdůvodněno, proč je v kapitole o neexistujících postavách zařazena Panna Marie. Každý z pěti celků má svůj úvod, ve kterém editor Le Goff vysvětluje myšlenkový koncept dané kapitoly. 

Kromě erudovaného obsahu Muži a ženy středověku zaujmou i svou estetickou stránkou. Kniha je vytištěna na kvalitním papíře a text je doplněn množstvím barevných fotografií. Mezi obrazovým doprovodem se objevuje velké množství i méně známých uměleckých děl. Čtenáři se tak mohou seznámit i s díly, jejichž předobrazy pro svou unikátnost a mimořádnou hodnotu nejsou vystavována.

Kniha Muži a ženy středověku se nevyhnula drobným chybám, jako je místo výskytu konkrétního uměleckého díla a nevysvětleným tvrzením např. spodobnění lišáka Renarda v knize Malý princ. Na knize spolupracovalo množství autorů, a proto jsou jednotlivé texty nevyvážené. Francie ve středověku hrála důležitou úlohu a spolu s faktem, že editor je Francouz, je většina osobností téže národnosti. 

Kromě fotografií uměleckých děl patří k obrazové příloze knihy i množství map. Portréty osobností jsou v chronologickém přehledu v závěru knihy vřazeny do časové přímky, která se nesoustředí pouze na Evropu, ale na celý tehdy známý svět.

Čtenář si tak může jednotlivé postavy a jejich činy porovnat s jinými osobnostmi tehdejší doby. Přehled plní svoji funkci a přispívá k lepší orientaci v historickém období i k uvědomění dějinných souvislostí. Samozřejmostí je pak obsáhlá bibliografie.

Kniha je určena odborníkům, ale i laikům, texty jsou většinou psané lehkým jazykem a díky omezenému prostoru se autoři jednotlivých hesel soustředí na nejpodstatnější informace o „svém“ muži či ženě středověku.

Knihu Muži a ženy středověku vydalo nakladatelství Vyšehrad