Intelektuální kritika měšťáka Robinsona Crusoe

Recenze

Vytvořeno 12. 2. 2014 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Nakladatelství Academia stojí za vůbec prvním překladem díla polské autorky Marie Ossowske, která se věnovala etice, morálce a významně ovlivnila českou sociologickou školu. V rodné zemi má její práce velkou odezvu, a proto se dá vydání knihy Měšťanská morálka považovat za důležitý nakladatelský počin. Doslovu se ujal český sociolog Miloslav Petrusek a výborný překlad s odkazy na české překlady citací z knih obstarala Svatava Navrátilová.

Metodický základ knihy Měšťanská morálka tvoří rozbory vybraných osobností evropské kultury v rozmezí několika staletí. Autorka vybírá hodnoty a normy, které přetrvávají v kultuře měšťanstva nebo spolu nějak souvisí. V knize se nám představuje měšťanská třída v širokém spektru hledisek od výše zmíněných odkazů osobností historie, přes literaturu až k postojům jiných společenských vrstev. Ossowska si nezapomíná všímat takových podstatných kapitol měšťanského života, ke kterým patřilo náboženství, situace rodiny, postavení ženy nebo nabývání peněz a bohatství.

Terminologický úvod je součástí vstupní kapitoly. Hovoří se v ní o metodice práce a výchozích premisách – poznatcích, faktech, předpokladech pro bádání. Zkrátka to, co víme, co si o tématu myslíme a na čem je stavěno. Navazující kapitoly představují obecnější fakta – základní rysy a charakteristiku měšťanstva, jejich morálku (např. šetřivost, závist, puritánství, občanská angažovanost ve veřejném životě…). Autorka tyto texty prokládá kapitolami o významných postavách a jejich názorech na věc: Benjamin Franklin, Leon Battista Alberti, C. F. Volney.

Jedna samostatná kapitola je věnována Danielu Defoeovi a jeho nejznámějšímu literárnímu hrdinovi Robinsonovi Crusoe. Defoe sám nenáviděl povýšenectví šlechty, a proto záměrně Robinsona popsal jako typického představitele měšťanstva. Zaujalo mě, jak se téměř nedotknutelné literární dílo otřásá v základech pod reflexí Marie Ossowske. Autorka totiž Robinsonovi jako měšťanovi nedává příliš šanci na přežití. Rovněž ji zaráží, že si hned po záchraně vlastního života začíná vést knihu záznamů o tom, co vyrobil a kolik času nad tím strávil. Ještě více se zamýšlí nad tím, proč tak realisticky vykreslené dílo a jeho hrdina postrádají běžný lidský rozměr, a to stesk po společenském životě, přátelích a v případě Robinsona i ženách.

I když je vždycky jednodušší kritizovat než chválit, autorka knihu Měšťanská morálka nenaplnila pouze povznesenou kritikou střední třídy a věcných připomínek jejích kolegů. Marie Ossowska se tímto dílem z roku 1952 (vyšlo až 1956) nesnaží sestavit negativní obraz měšťanstva. Proč taky? Nebyla by rozhodně první a určitě ani poslední. Výsadou Ossowske je, že se v historickém a literárním kontextu dokáže na téma podívat objektivně. Díky tomu čtenáři předkládá sice výjimečnou, ale o to vzácnější chválu střední třídy, kterou nachází například v díle Aristotela nebo Benjamina Franklina. Rovněž si všímá a komentuje rozdílný vývoj měšťanstva v různých zemích. Dochází také k srovnání měšťanské a rytířské morálky, která je autorce evidentně bližší a sympatičtější.

To dokazuje například v části, kde hovoří o románu Buddenbrookovi Thomase Manna. Běžný člen střední třídy vnímá osud a konec rodiny jako úpadek. Neschopnost pokračovatelů rodu starat se o rodinný podnik a upřednostnění svých odlišných zájmů (hudby) před prosperitou, je pro měšťáka zkrátka nepochopitelné. Ossowska v tom naopak žádnou tragédii nespatřuje. Pro ni znamená přechod od prodeje k obilí ke komponování hudby spíše vzestup než pád. Přesto, jako jiní před ní, volá po vrstvě lidí, kteří budou pracovití, praktičtí a úspěšní, zároveň však budou mít estetické cítění a chuť podporovat vysokou kulturu. Chce tak ideálně spojit kladné morální vlastnosti měšťáků i šlechty. Zatím se, jak víme, její vizi nepodařilo naplnit.

Knihu Měšťanská morálka vydalo nakladatelství Academia