Nenápadné okopávání živitelovy holeně

Recenze

Vytvořeno 16. 2. 2014 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Kniha 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu není protikapitalistická, jak by mohl její název budit zdání, kniha pouze upozorňuje na svízele, kterými jsme denně ovlivňováni a které autor důrazně doporučuje dopravit zpět na výrobní pás a předělat, nikoliv pouze vyspravit, ale přebudovat. Nikoliv od základu, protože základ kapitalismu je v pořádku, dává možnosti, příležitosti, neupírá, ale poskytuje. Přesto je jeho současný směr dle autora zvrácený a nezdravý.

Hlavní a nosnou myšlenkou je mírný, ale zásadní odpor k volnotržnímu kapitalismu, který je vyzdvihován na nebesa a dáván za příklad a jasný cíl a klad našich životů. Politika, jakožto činný orgán, by se, dle volnotržních kapitalistů, neměla do ekonomiky vůbec míchat. Její zásahy právě volnost kapitálu razantně svazují. Berou jí její volnost. Její svobodu. Ha-Joon Chang, autor knihy, se proti tomuto směru nazírání ostře ohrazuje. Považuje právě zasahování státního aparátu do chodu ekonomiky za zcela zásadní. Jedním z hlavních důvodů považuje jisté tendence volnotržního kapitalismu chovat se nemorálně, hledět pouze a jenom na zisk, na čísla a lidstvo brát jako položku, díky které lze vydělat. Nebylo-li by státních zásahů, jsme svědky dětí umírajících na plicní choroby kvůli nevhodnosti jejich dvanáctihodinové směny v zaměstnání, což nelze brát jako velmi vhodnou část evoluce.

Autor v žádném případě neodsuzuje kapitalismus. Na četných příkladech razantně odmítá komunistické pojetí ekonomiky, kdy rovný s rovným nic nedělal, protože nebyl důvod. Kapitalismus je, jak tvrdí autor, hnacím strojkem, který naprostou většinu lidí dožene k podnikavosti, k inovacím, k hledání nových cest, protože přesně na tomto základě celý kapitalismus stojí a padá. Bez inovací a nových cest se kapitalismus pomalu, nenápadně přesouvá do kolchozů špatně zvládnutých diktatur, ať už levicových či pravicových.

Ha-Joon Chang je zastáncem státních intervencí do chodu ekonomiky, ovšem zastáncem vlažným, nikoliv přehnaným. I on rázně odmítá politické zásahy skrývající se za pojmenováním „rovné příležitosti“ a sleduje v nich zbytečnou tvorbu pozitivní diskriminace, kdy se dá přednost neschopnějšímu před schopnějším jen proto, že má neschopnější tmavou barvu kůže/je na vozíčku/honosí se vagínou, což je potřeba brát, na politický příkaz, v potaz.

Kapitalismus, kdyby byl vypuštěn mezi lidi bez státních regulací, mohl by se stát velmi vzteklým zvířetem, pod jehož drápy, kopyty a zuby by zmíraly miliony. Pravdou je, že miliony nám tu zmírají, a to právě vinou kapitalismu, ale musíme brát v patrnosti skutečnost, že před několika desetiletími bylo těch milionů o něco víc, tzn., že jsme se zase o kus přiblížili k systému, který by někdy mohl být spravedlivý. Jistě, zní to směšně, ale i idealista je člověkem.

Je tato kniha něčím zásadní? Bude citována ekonomy v budoucnosti jako publikace, která předběhla svou dobu? Mám pocit, že nikoliv. Ač autor na několika místech v knize výslovně odmítá kapitalismus pouze opravit, jeho touhou je ho kompletně přebudovat, přesto převládajícím pocitem z knihy u mě zůstal dojem látání a záplatování a obšívání natržených kolenou. Autor chtěl řešit zásadní otázky, ale natolik je obcházel, až se k nim prakticky nedostal. Jako kdyby se hasič rozhodl hasit vodou z rybníka samotný rybník. A voda z hadice poteče, protože čerpadlo ji z rybníku nasává.

Veselá historka z pročítání: Narazil jsem v knize na kapitolu o inflaci vzdělání. Výborná kapitola, jejíž součástí byl ovšem překladatelský přehmat, který Finsku přisoudil 96 % vysokoškolsky vzdělaných občanů. Pouhá 4 % procenta obyvatel, dle překladu, nedosáhla na tuto metu. Z této informace jsem byl doslova rozrůzněn, proto jsem se vrhl na internety a postupnou kombinací finštiny, angličtiny a češtiny došel ke zjištění, že 96 % Finů má maturitu, nikoliv titul. Pozor na matení pojmů, drazí překladatelé. Jinak byl překlad výborný.

Knihu 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu vydala nakladatelství Argo a Dokořán