Královský dvůr, jak jej neznáte

Recenze

Vytvořeno 1. 4. 2014 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Jindřich VIII. patřil k jedněm z nejdéle vládnoucích panovníků. Na trůnu seděl dlouhých třicet osm let. Za jeho vlády Anglie prošla rozkvětem i pádem. Měl dar kolem sebe shromažďovat nejschopnější muže své doby, jakými byli například kardinál Wolsey nebo kancléř Cromwell, aby se jich v momentě, kdy je nepotřeboval, šikovně zbavil. O tom, jak se zbavoval nepotřebných manželek, asi nemusíme dlouho mluvit. Není proto divu, že se jeho pestrý životní příběh dodnes těší badatelskému zájmu.

Alison Weirová patří k předním historičkám specializujícím se na tudorovskou Anglii. Ve své knize Jindřich VIII. - Král a dvůr podává ucelený obraz panovníkova politického i soukromého života. Vychází z dobových kronik, pamětí a deníkových zápisků jeho současníků, z korespondence a mnoha dalších relevantních pramenů. Předkládá tak čtenáři celistvý pohled na Jindřichovu složitou osobnost zkreslenou mnoha více či méně důvěryhodnými beletristickými knihami a filmovými zpracováními. Jindřich VIII. byl typickým renesančním kavalírem, vzdělaným a schopným. Někdo by možná řekl všeho schopným, ale to není tak jednoduché. Nesmíme zapomínat, že v této době vychází Machiavelliho Vladař. Raně novověká Anglie nebyla místem, kde by se dalo jednat v rukavičkách. Některé kroky však byly notně rozporuplné, to samozřejmě nelze opominout.

Nemůže samozřejmě přejít mlčením šest královských manželství, ale vzhledem k tomu, že jeho ženám věnovala samostatnou knihu, nejedná se o jejich detailní rozbor. Rozporuplný byl i králův vztah k jeho dcerám, Marii a Alžbětě, což autorka dobře popisuje. Spolu s jejich osudy proto můžeme sledovat i vliv žen na Jindřicha a jeho rozhodnutí. Díky autorce pochopíme, proč tolik stál o mužského dědice. Kroky, které proto podnikal, byly radikální, ale v dobovém kontextu nebyly zcela nepochopitelné.

„Za panování Jindřicha VIII. se ještě jednou vrátil rytířský věk. Turnaje v burgundském stylu byly nesmírně oblíbené, pořádaly se téměř při každé dvorské slavnosti či při všech přijetích diplomatických návštěv a v květnu a červnu pravidelně, aby poskytly příležitost k „počestnému a zdravému tělesnému cvičení“ před zahájením lovecké sezony. V podstatě šlo o aristokratickou výsadu, jež měla v době míru udržovat bojovníky ve vrcholně zdatném stavu, poněvadž král „nehodlal hledět na mladé šlechtice neprojevující zdatnost v bojových výkonech.“[1]

Weirová je mistr svého řemesla. Ať se jedná o její romány nebo o čistě vědecké publikace. I tato kniha je napsána s lehkostí, proto i přes její délku nebudete mít problém s jejím přečtením. Nezahlcuje čtenáře nadměrným poznámkovým aparátem, prameny a literatura jsou vyjmenovány na konci knihy. Text oživují soudobé dokumenty, jakými jsou např. dopisy či poezie. Nechybí samozřejmě Úvod a v poslední kapitole jakýsi závěr, kdy dochází ke krátkému shrnutí Jindřichova celoživotního díla. Na konci knihy nalezneme seznam používaných zkratek, poznámkový aparát k jednotlivým kapitolám, rodokmen Tudorovců, bibliografii včetně pramenné základny a rejstřík jmen a míst.

Zájemcům o tudorovskou Anglii mohu její svazek vřele doporučit. Její pohled je neotřelý, ovšem podložený mnoha fakty, která Jindřicha zbavují jisté aureoly. Ale jinou mu naopak vytvářejí.

[1] WEIROVÁ, Alison. Jindřich VIII. - Král a dvůr. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2013. ISBN 978-80-7461-392-0. Str. 135.