Spis domnělého anarchisty

Recenze

Vytvořeno 14. 5. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Je údělem člověka lenivět mezi výplatní páskou a zábavou? Je jeho nejvyšším uměním hledání souzvuku mezi vydělaným a utraceným? Je člověk určen jen k tomu, aby byl jinými lidmi zneužíván, využíván, aby byla jeho duševní podstata neustále podkopávána bizarními malichernostmi? Je člověk skutečně jen položkou, statistickým číslem, vhodným materiálem k věčné manipulaci za vydatné pomoci lží, nadřazenosti či slabostí? Je člověk skutečně jen organizmus, který se musí udržovat v chodu, aby se tím udržela v chodu celá často závadná společnost? Není moucha, která si se svéhlavostí sedá co chvíli na výkal, víc člověkem, než člověk sám, protože dělá to, co je přirozené, co je jí dáno, a člověk, ač ví, co by pro něho bylo přirozené, dělá něco zcela jiného? Kniha Občanská neposlušnost a jiné eseje, jejímž autorem je Henry D. Thoreau, si klade podobné otázky a předkládá drze odpovědi.

Henry D. Thoreau žil…možná by bylo vhodné napsat kdy, kde, jak, ale právě u tohoto muže plně postačuje jen informace, že žil. Protože žil tak, jak my to neumíme. Nebo umět nechceme. Zapomínáme na přírodu a na naše nutné sepjetí s ní. Nevážíme si lidského života, protože dovolíme spoustu bezpráví, dokud se samozřejmě neděje nám osobně. Klaníme se konzumu, luxusu. Volíme si vlády, které vládnou nad námi, nikoliv pro naše dobro a prospěch. Žijeme hloupé životy, zbytečné životy, marné životy. Zahazujeme dar tlukoucího srdce pro nekonečnou partii pokeru, kde protivníkem je zdánlivě osud, ale vlastně jím jsme my sami, a při které se snažíme co nejvíc podvádět. Obelháváme se a potlačujeme duši a její projevy, upřednostňujíce tělo a jeho potřeby. Jsme torza, napodobeniny, karikatury skutečného člověka.

Henry D. Thoreau žil a tvořil před dvěma stoletími a jeho poznatky, jeho chmurné vidění lidstva je stále současné. Výsměšně současné. Topíme se ve vlastní neschopnosti dát existenci lidstva směr, cestu kupředu, z pekel sobectví a mamonu. Duševní a duchovní vývoj nahrazujeme vývojem technickým. Zbožšťujeme své iPody a potlačujeme pláč nad vlastní nenaplněností, neschopností říct něco jiného, než co nám bylo nadiktováno. Skláníme se pod bičem vlastní volby, která je volbou někoho jiného. S poslušností stáda plníme rozmary zákonů, které jsou zaměřené proti nám. K smrti spějeme nepoznamenáni poznáním sebe sama. Lidstvo umírá na odduchovnění. Smrtelné křeče neprovází slovo amen, ale dokola se opakující cinkání pokladny. V zrcadle nehledáme moudrost, ale krásu, tu pomíjivou. Žijeme v nevolnictví duše a denně odcházíme být prospěšní společnosti, hubíce v sobě poslední kousky člověka.

Jedinec je nadřazen společnosti, jeho morálka je nad zákonem, nad ústavou. Vláda má smysl, má ve společnosti svoje určení, ale její role musí být co nejmenší. Vláda má vládnout co nejméně a čím více vládne, tím hůře vládne. Spatří-li člověk bezpráví, má se vůči němu bez váhání vymezit. Nikoliv pouze pobouřeným článkem či komentářem pod pobouřeným článkem, ale činem. Nechat se klidně zavřít a ukázat tím na absurdnost bezpráví. Thoreau upřednostňuje nenásilný odpor, odpor ducha, nikoliv svalů. Převedeno na tuto společnost: jedinec je nevýznamný, jeho odpor je bezvýznamný. Při odporu se jedinec pouze vymezuje a tím se dostává na okraj společnosti, stává se neviditelným a nechtěným. V kolech justice, penězotoku a zákonů je jen složkou, nikoliv partnerem či protivníkem. Přesto i takový odpor dá člověku úctu k vlastnímu životu, k sobě samému. A pokud k nenásilnému odporu člověk strhne i další nespokojené, může měnit dějiny, může měnit směr všelidského vývoje. Vždyť esejí Občanská neposlušnost byl nadšen Martin Luther King nebo Gándhí a díky nenásilnému odporu měnili osud vlastních národů.

Henry D. Thoreau nevyzývá k rebeliím, ke vzpourám. Ó nikoliv. Thoreau vyzývá jen k tomu, aby člověk byl člověkem, aby hledal sám sebe a aby sám sebe i nalezl, protože není nic důležitějšího, než poznat sebe a tím změnit svět okolo. Nebo poznat svět a tím změnit sebe? Autor vypisuje velmi elegantně a jazykově perfektně své opovržení lidskou chamradí, která nehledá pro nižší to vyšší. Nebalme se do prázdnoty.

THOREAU, Henry David. Občanská neposlušnost a jiné eseje. Vyd. 1. Praha. Paseka, 2014, 168 s. ISBN 978-80-7432-340-9