Lov a jeho dimenze

Recenze

Vytvořeno 24. 6. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Les je výchozí pozice celé civilizace. Les s jeho zákoutími, s jeho stíny. Les plný života a možnosti přežít, nebo být přežit. Předkové lidstva neslezli ze stromu někde na sídlišti, nýbrž v tom nejhustším lese. A v rámci tematičnosti předpokládejme, že první, co udělali, jakmile z těch stromů slezli, bylo, že zalezli do houští, kde vyplašili pěkně rostlou bachyni, která jim za to natrhla čerstvě nažehlené šosy budoucí civilizace. Na myslivce se v poslední době hledí jako na nenažrance, kteří střílí jen proto, aby měli sakra dobrou večeři. Pravda, někdy to tak může i být. Ovšem je myslivec a myslivec. Naprostá většina myslivců jsou skutečně ochranitelé lesa. Nikoliv ti nejhorší predátoři. Myslivec je primárně určen k ochraně lesa a jeho tajemného života. Kniha Myslivost Kurta G. Blüchela dech beroucím způsobem ukazuje, čím má být myslivec a v čem tkví myslivecká hrdost.

Kniha Myslivost není učebnice, jak by se mohlo zdát. Přesto se z ní čtenář naučí nesmírné věci. Kniha Myslivost není ani encyklopedie. Ač údaje, které z ní čtenář načerpá, jsou často čistě faktické. Kniha Myslivost je především nesmírně působivá publikace napsaná, nerad taková klišé používám, ale někdy se jeden musí podvolit, napsaná srdcem. Vedle prvotřídních fotografií divokých zvířat, zbraní a tematických uměleckých děl se čtenář setká i s osobní výpovědí autora, který nepoučuje, neukazuje, netyčí se nad stránky knihy, ale který vypráví. Mile, příjemně a velmi poutavě.
Podívejme se na konkrétní položky knihy.

Prvním a do očí bijícím světlonošem knihy jsou fotografie. Profesionální obrazy z divoké přírody, jež lze často přeřadit snad až do umělecké sféry. Jejich estetika, jejich krása, jejich síla přirozenosti, toť nesmírný požitek pro oko, tolik unavené městskou aglomerací. Vedle fotografií se pak skví nákresy různých metod zvířecího lovu. Střemhlavý let sokola, na jehož konci se ocitá v pařátu holoubě, vykreslený krok za krokem. Kdy se sokol spouští k úlovku, v jakém sklonu, z jaké pozice, jak stáčí letky. Dokonalé obrázky, jež čtenářovi ukážou staletím ověřené metody lovu divokých zvířat divokými zvířaty.

Vedle obrazové části je volné vyprávění Kurta G. Blüchela. Příjemně plynoucí láska k přírodě, ke zvířatům a samozřejmě i k lovu. Vyprávění, jež do čtenáře nenásilně podsouvá důležité informace, nosné informace, informace, které lze použít. V knize jsou i, což je překvapivé, myslivecké povídky z per různých spisovatelů. Povídky, kde hlavní roli hraje ranní rozbřesk, mlha snoubící se s prvními paprsky slunce, dlouhé čekání v lůně přírody na oběť. Lov, honitba a vyvržení sraženého kusu vysoké. Povídky byly…myslivecké. Naplněné vůní pryskyřice a srnčích bobků.

Dalším zásadním prvkem knihy je umění. Umění a myslivost? Kam na ty nápady kdo chodí? Autor vybral velkou řádku obrazů malířských mistrů, kteří ve svých dílech zpodobnili lov. Průběh lovu, honitbu, zakončení lovu, detaily loveckého psa, vzpínajícího se jelena či hrdé pózování nad úlovkem. Je až překvapivé, kolik starých mistrů dalo všanc svůj um, aby vykreslili neopakovatelnou atmosféru tekoucí krve při lovu. Ten pach zpěněných boků. Vzteklý kvil běžícího psa, který je nadosah oběti. Vedle malířského umění jsou v knize ukázány i umělecky zpracované prachovnice, ve kterých se ukrýval střelný prach. Onen starobylý styl, který netuší, co je to IKEA, co je to tovární výroba. Precizní práce rukou. Stejně zdokumentované jsou i lovecké zbraně nejrůznějších druhů. V knize jsou ukázány bohatě zdobené zbraně šlechtických rodů minulosti i ty obyčejnější, určené k běžnému používání.

Důležitou a obsáhlou částí knihy je popis evropské lesní zvěře. Čtenář se nedočká nudných údajů popisujících každý jednotlivý druh zvěře, to jest délku srsti, počet zubů, počet kusů na smečku/stádo, atp. Ó nikoliv, o každém druhu zvěře autor barvitě vypráví a povídá a uvádí zajímavosti a to vše velmi poutavě, čtivě. Takže pokud máte rádi přírodu, padne vám tato kniha jako ulitá. Myslivci jsou milovníci přírody, milovníci živé přírody. Lov je momentálně prováděn prakticky jen z ozdravných důvodů. Odstřel probíhá u druhu zvěře, který je přemnožen a kvůli nedostatku predátorů by se dostal do neřešitelné situace nedostatku prostoru, tedy potravy. Nebo myslivci odstřelují jednotlivé kusy, které ohrožují populaci vlastního druhu, to jest kusu, který je nemocný, který by mohl roznést mezi vlastní druh nákazu. Odstřelují se i přestárlé kusy. Někdy se samozřejmě odstřeluje zvěř i pro obživu. Což je ovšem zcela v pořádku. Lov je přeci kolébkou civilizace. Myslivci skutečně les v prvé řadě ochraňují a milují.

BLÜCHEL, Kurt G. Myslivost. Vyd. 2. Praha. Slovart, 2014, 654 s. ISBN 978-80-7391-810-1.