O čem si povídáte v kavárně?

Recenze

Vytvořeno 7. 7. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Petra Bakaláře čtenáři znají jako autora publikací se zaměřením na psychologii. V tomto ohledu jde ve šlépějích svého otce, psychologa Eduarda Bakaláře. Na rozdíl od něj se však Petr věnuje tomuto oboru pouze publikačně. Nakladatelství Milan Hodek vydalo jeho drobnou knížku Otázky do kavárny, která je prezentovaná jako konverzační pomůcka.

Bibliografie Petra Bakaláře čtenáře, kteří ji doposud neznali, poněkud překvapí. Hlavním tématem jeho knih je eugenika a pojetí lidských ras. Po druhé světové válce to představuje velmi ožehavé téma, autor musí být velmi opatrný. Sebemenší neobratná zmínka, za normálních okolností považovaná za nevinnou, může být označena za rasistickou a za pokus o popírání holocaustu. Odezva kritiků jeho publikací svědčí o tom, že se autorovi ne vždy podařilo vyjadřovat se dostatečně diplomaticky.

Publikace Otázky do kavárny je podstatně jiná. Nepředpokládám, že by zrovna ona vyvolala diskuze, i přes svůj poněkud provokativní podtitul Revoluce v konverzaci a sebepoznání.  Co v ní tedy čtenář najde? Představte si, že sedíte v kavárně, prostředí je intelektuálně inspirativní a na protější židli partnerka nebo partner, na kterého chcete zapůsobit. Měli byste rozproudit hovor nějakou vhodnou poznámkou, ale právě v tu chvíli vás nic nenapadá. Tu může přijít na řadu některé z témat knihy Petra Bakaláře. Trochu zapátráte v paměti a nějaké se objeví:

Ze které části/čtvrti vašeho města byste chtěli mít milenku – které vám přijde eroticky nejzajímavější? [1]

Pokud proti vám sedí atraktivní žena, s níž se pokoušíte sblížit, pak hned postřehnete, že jste šlápli vedle a vaše šance na získání sympatií rapidně klesly. Asi by bylo lepší najít k započetí intelektuálního hovoru téma vhodnější:

Argentinský spisovatel Luis Borges (1899-1986) měl jasnou představu ráje: ohromná nevyčerpatelná knihovna. Co by byla ta vaše? [2]

Tato otázka se ke zmíněné situaci hodí lépe, přesto ji doporučuji přeformulovat a vynechat údaj o datu autorova narození a skonu uvedený v závorce. Konverzační témata autor seřadil do kapitol. Velmi často se týkají výtvarného umění, filmu či literatury. Není však potřeba se obávat neznalosti – jsou formulovány tak, aby jejich podstatou nebylo, zda člověk zná či nezná nějakou osobnost, umělecký směr či jiná fakta. Přesto varování: iniciace hovoru o umění může vést k trapné situaci, pokud se diskuze začne ubírat směrem, v němž se jeden, případně oba z partnerů necítí doma.

Petr Bakalář do své knížky vložil otázky hodící se pro konverzaci ve zcela neznámé společnosti, ale také takové, o nich si budeme chtít povídat pouze s lidmi velmi blízkými. Najdeme tam i několik, o nichž raději budeme přemýšlet o samotě. To vysvětluje výraz „sebepoznání“ v podtitulu. V úvodu své knihy slíbil autor čtenářům, že jeho otázky vzbuzují kladné asociace, a to důsledně dodržuje. Pokud naráží na dvouminutovku nenávisti z Orwellovy knihy 1984, ptá se naopak, co by obsahovala dvouminutovka lásky.

Nevím, zda by publikaci Petra Bakaláře bylo možné použít v praxi, nezkoušel jsem to. Ale i při běžném prolistování má čtenář tendenci v duchu na otázky odpovídat. Některým lidem mohou odpovědi přinést zajímavé informace o sobě samých, jiné inspirovat k doplnění mezer ve vzdělání zejména uměleckého směru.

[1]BAKALÁŘ, Petr. Otázky do kavárny: Revoluce v konverzaci a sebepoznání. 1. vyd. Praha: Milan Hodek, 2014. ISBN 978-80-87688-20-5. S. 61.
[2] Tamtéž, s. 38.