Všechno je na houby…nebo spíše…houby jsou na všechno

Recenze

Vytvořeno 6. 9. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

S košíkem v ruce vyrazit k ránu do lesa. Nasbírat si něco k obědu. Před časem krásně pršelo, všechno je to vlhké a okolí se dme dusnem a v lese je krásně a dorazit k vytouženému hřibu dřív, než soused, který, jak ho tak všichni znají, vymete kdejaké křoví, aby jó někomu něco nenechal. A hele, prašivka, hřiby nikde, to soused nejspíš vyrazil už někdy kolem třetí hodiny ranní a bum ho, prašivka letí vstříc osudu, nakopnuta naší špatně naladěnou holínkou. A tady bychom to poetické povídání mohli zastavit. Soused totiž zná tři čtyři druhy hub a ostatní, velkomyslně, nechává ležet ladem pro lesní zvěř. Nerozuma jeden. Encyklopedie léčivých hub nás ovšem naučit jinému přístupu.

Předně, do prašivek se nekope. Encyklopedie nás totiž naučí, že prašivka, vypadající smrtelně jedovatě, je nejen lahodná na másle, ale zároveň i léčivá. Jakým způsobem? To si řekneme. Nuže hurá do toho.

Vezměme si třebas muchomůrku červenou. Pro většinu lidí houba nejjedovatější. Houba, která zabíjí, která je ztělesněním všeho zla prašivek. A v Itálii je jedí. Blázni. Řádně je povaří ve vodě, čímž oddělí zrno od plev, respektive jed od samotné houby, a šup ji na talíř a s přivřenýma očima krotit chuťové pohárky, protože se rozdivočí nad tou baštou. Muchomůrka obsahuje jed muscimol, který vás jistě přiotráví. Budete mít halucinace, budete létat po vesmíru, předměty vám narostou před očima do obrovských rozměrů. Ovšem abyste se muchomůrkou červenou skutečně řádně přiotrávili, to jest dostali se před oči ambulantního lékaře s hadičkou a touhou vám vypumpovat žaludek, to byste, kmotře, museli sníst těch muchomůrek několik kilogramů. Za syrova. Český název muchomůrka se vžil poté, co vývarem z muchomůrek potíraly nápadité hospodyňky okna, aby tím vyhubily mouchy. Což se jim, dle všeho, nezdařilo, mouchy jsou po takové proceduře jen omámené, zpitomělé. Nejspíš šly pak lépe ulovit.

Ale jak muchomůrka léčí? Encyklopedie léčivých hub nenabízí lidové recepty báby kořenářky (nakrouhej nohu z muchomůrky červené, přidej udupanou, za měsíčku utrženou hlavičku hřiba satana a zbavíš se pálení při močení), ó nikoliv, kniha nabízí čistě odborný pohled na léčivé látky, které houby obsahují. Informace vhodné pro farmaceutickou branži, která dokáže vypiplat z objektu mnoha chemických látek jednu konkrétní látku a tu přesvědčivě přetavit na tabletku z lékárny. Přesto je kniha dokonale přístupná i laické veřejnosti. V knize jsou krásné fotografie hub. Jsou u nich informace kdy a kde rostou, je u nich poznamenáno, zda jsou vhodné ke konzumaci a s kterými houbami si je lze splést. Sem tam se dovíte i nějaké zajímavosti z minulosti…

…kdy se odvar z muchomůrky červené používal proti revmatismu, proti otokům a proti bolení břicha, že muscimol, aktivní látka muchomůrky červené, chrání mozek před poškozením v důsledku krvácení při mrtvici.

Ale pryč od muchomůrky červené, aby nevznikl dojem, že je Encyklopedie léčivých hub jen o ní. Předhoďme si třebas hřiba satana. Opět, ztělesnění jedovatosti. Kdybyste hřiba satana pojedli za syrova, nejspíš se dopracujete na hrobníkovu lopatu, proti tomu žádná, možná byste jen prožili svůj nejprekérnější večer s mnoha kýbly naplněnými, nu, včerejší…možná i předvčerejší večeří. Ale (!), pokud byste hřiba satana hodně povařili, je, kupodivu, opět stravitelný. Chuťově nedobrý, ale neotrávili byste se. Krom jiného, hřib satan je uveden v Červeném seznamu hub ČR jako chráněný, takže kdyby vás napadlo si jen tak kopnout, tak vězte, že kopete do něčeho vzácného. Nekopejme do uměleckých děl přírody! Hřib satan, jak se chemickým rozborem zjistilo, obsahuje protinádorové látky, které ovšem nelze jednoduše z houby vypreparovat, takže je to, jak tvrdí kniha, a já jí bezmezně důvěřuji, informace jistě pěkná, ale nijak přínosná. Zatím.

Pořád jen jedovaté houby, že?

Zvláštně vypadající houba houžovec hlemýždí je lahodný, je výborný, je jedlý a hlavně, má účinné antibakteriální látky. Holubinka jahodová, och jé, holubinky, víte, jak poznat jedlou holubinku? Kousněte si do ní, když ji najdete, je-li nahořklá, pryč s ní, není-li nahořklá, je jedlá. Nu, tedy, holubinka jahodová vám v ústech nezhořkne a na pánvi se vám rozhňácá do výborné večeře a navíc, jako bonus, obsahuje látky zmírňující onemocnění virem HIV. Nevyléčí, takové síly nemá, ale zmírní. Což je, dámy a pánové, výborný nápad.

Houby jsou magické, houby jsou krásné, houby jsou záhadné. Houby jsou houby. Řekne-li někdo, že něco stojí za houby, má to svou hodnotu, musí mít, protože houby, to je hodnota. Nezkrotné a divoce rostoucí. Jen málo druhů hub se nechalo zkrotit člověkem a prodávat v supermarketech. V knize Encyklopedie léčivých hub na vás čeká něco krásného. Poznání našich lesů, léčení našich lesů, láska našich lesů. Encyklopedie je veledílo, pečlivé a nesmírně propracované, které nesmí chybět v knihovně žádného houbaře.

[1] SOCHA, Radomír, JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Vyd. 1. Praha. Academia, 2014, 772 s. ISBN 978-80-200-2312-4