Mlsáním až na onkologii

Recenze

Vytvořeno 2. 10. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Thilo Bode, autor knihy Podvody na talíři, musí být pro potravinářskou branži jako morová rána. Jakožto kritik kvality potravin se neustále vznáší nad produkcí potravinových koncernů a křičí, kde je chyba, která lidi tahá do obezity, do závažných zdravotních problémů. Křičí, jak by to šlo udělat lépe, kdyby hlavním hnacím motorem potravinářského průmyslu nebyl jen a pouze nemravný zisk. Thilo Bode se vysmívá povinnému růstu ekonomiky potravinářských výrobců, kteří nejsou schopni zarazit se před mantinelem jakési mravnosti, a volá, že se jim podobné mantinely musí stavět uměle, tedy zákony a nařízeními každé konkrétní vlády.

V České republice převládá názor, že v Německu mají mnohem kvalitnější potraviny. Vždyť kvůli tomu jezdí Češi do Německa i potraviny nakupovat (a nejen kvůli tomu, v Německu jsou nyní potraviny levnější, než u nás, ale o tom kniha není). Ano, v Německu jsou kvalitnější potraviny, pokud je člověk umí nalézt a chce nalézt.

Kniha by se dala shrnout do jednoho základního a určujícího hesla: „Nenakupujte v supermarketech, nekupujte potraviny, ve kterých je více než pět složek, nekupujte výrobky nadnárodních společností.“ Nikoliv proto, že podporou nadnárodních společností se posílají peníze bůhví kam, rozhodně ne do státní kasy a tedy do ekonomiky státu (těchto levicových názorů se autor zdržuje). Před potravinářskými kolosy autor varuje z jednoduchého hlediska. Jejich politika necílí na kvalitu, ale na kvantitu, a už dávno se přestala ohlížet na zdraví zákazníků, ale pouze na zdraví svých příjmů. A přeci jenom tím, že do sebe budeme cpát přiotrávené potraviny, si jen zkracujeme život, ničíme si organizmus.

V knize autor vyhlásil válku cukru. Považuje jej za hlavní problém dnešní doby. A zároveň odhaluje cynizmus a podlé praktiky výrobců potravin, které cukrem skutečně nešetří. Není proč, podle výrobců.

Přečtením knihy tak dojde čtenář ke zjištění, že například v malém kelímku Actimelu je šest kostek cukru. Na takový malý prostor je to děsivé. Vyvrací se tak mylné přesvědčení, že jeden Actimel po ránu je prostě vstřícný krok pro vlastní zdraví. Houbeles. Thilo Bode dává k posouzení účinky Actimelu a obyčejného podmáslí na střevní mikroflóru, kterýžto název Actimel tak zpopularizoval, a dochází ke zjištění, že účinky jsou stejné. Jen v tom podmáslí prostě není tolik cukru…není tam totiž žádný.

Ve snídaňových lupíncích, v oněch opěvovaných a prý zdravých cereálií pro děti, je až 40 gramů cukru na 100 gramů váhy. Jeden autorův americký kolega popsal snídaňové lupínky jako cukr, na který se náhodně nalepilo ovesné zrno.

Na světě je momentálně 1.6 miliard lidí trpících obezitou. Nemůže za to nedostatek pohybu, jak tvrdí výrobci přeslazených potravin, mohou za to právě ony potraviny. A to beze všech vytáček. Každý Němec sní za rok průměrně 40 kg cukru!! Američané jsou na tom daleko hůře, ti pojedí přes 60 kg cukru ročně!!! Neuvěřitelná čísla. U nás se pomalu průměrem blížíme také ke 40 kg cukru ročně.

Potravinový průmysl cynicky pořádá různá sportovní soustředění, jen aby mohl v tiskových zprávách hlásat, jak se stará o zdraví všech lidí. V regálu supermarketu pak nabízí lidem k snědku utrejch, který je jen spojením cukru a dochucovadel. Vezměme pro příklad třebas společnost Nestlé, největšího producenta lidské obezity. V Německu zavedl čtení ve škole, spojené se zdravou snídaní. Čte se loupežník Hocenploce, který děti nabádá k tomu, aby jedly zdravě. K tomu děti přikusují celozrnné pečivo, ovoce a zeleninu. Pod tím je podepsán koncern, který cpe do dětí horem dolem sladké bomby, ničící jim organismus a s ním i budoucnost. Dokonale cynická a pouze zdánlivě bohulibá činnost společnosti Nestlé je jen výsměchem a reklamním tahem.

Snad by bylo vhodné, dávat na potraviny, kde cukr překročí určitou mez únosnosti, varovné obrázky jako na cigarety v Austrálii. Prohnilé zuby plné kazů, nádory, srdce ničené tukem. Jak by poklesl prodej podobných „potravin“, které na sobě nyní mají jásavé skřítky a veselé hvězdičky.

Thilo Bode se zaměřuje v knize i na narůstající faleš značky bio, organic, u nás také značky klasa. Prvopočáteční nadšení a poctivost takových potravin začíná opět slevovat vlivem financí. Společnosti produkující ono bio začínají určité složky v potravě nahrazovat dochucovadly, náhražky, éčky a tím se jen přiřazují k obyčejným těžařům na lidském zdraví, jako je Nestlé, Danone či Ferrero. Autor v knize vypisuje označení bio, které se ještě jakž takž drží původního záměru dát lidem kvalitu, nikoliv kvantitu.

Kniha Podvody na talíři je zásadní a měla by být na stole každého, kdo má žaludek a používá jej. Měla by tedy být na stole každého. Je důležité vědět, které společnosti je zcela ukradené, jestli se ocitnete za deset let na onkologii. Výborné v knize je, že do ní zasahuje i český vydavatel a převádí autorem popisované problémy na Českou republiku. Ukazuje, kde u nás je největší problém.

[1] BODE, Thilo. Podvody na talíři. Vyd. 1. Praha. Rybka Publisher, 2014, 202 s. ISBN 978-80-87950-02-9