Průvodce po bezradnosti

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2014 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Slavoj Žižek je levicově smýšlející filozof – aplikátor. To znamená, že svou filozofii a politické přesvědčení je schopen implantovat do všeličehos, a také to s gustem dělá. Slavoj Žižek je zároveň i velmi divoký myslitel a drzý komentátor dění ve světě, a dokáže se vyjádřit téměř ke všemu, co hýbe s dějinami lidstva. A ač s ním mnozí nemusí v lecčems souhlasit, musí zároveň uznat, že právě takový kverulant je pro zdravý vývoj společnosti nejvhodnější. Upozorňuje na problémy, před kterými ostatní strkají hlavu do písku. V knize Požadujme nemožné Žižek tyto hlavy krumpáči slov a lopatami argumentů vykopává na světlo denní. Ne, nedělá to nijak šetrně.

Kniha vznikla v rámci projektu Global Humanities vzdělávacího centra Indigo Sowon v Busanu v Jižní Koreji. Centrum Indigo si vytyčilo za cíl vytvořit protiváhu vůči vzdělávacímu establishmentu a stát se tak jakousi oázou humanizmu a pokroku v dravém a nejistém světě. Centrum Indigo bylo založeno v roce 2004 a je kombinací vydavatelství knih a časopisu a zároveň i tematickým knihkupectvím. Jeho sídlo je pouze v Jižní Koreji, ovšem díky překladům se myšlenky centra šíří světem. Cíl je jasný, vlepit lidskému údělu trochu rozumného pohledu na věc. Proč ne.

Jak kniha vznikala? Slavoj Žižek si pozval k sobě domů šestici členů jihokorejského týmu centra Indigo a z rozhovorů vedených po dva dny vznikala kniha velmi sofistikovaných otázek a ještě sofistikovanějších odpovědí.

Slavoj Žižek se k současnému řízení světa staví s rozpaky. Upozorňuje na vady kapitalizmu, který z lidí dělá rukojmí vlastní úspěšnosti, jež je podmíněna drancováním ostatních lidí a přírodních zdrojů, a to až do stavu zhroucení důvěry a životaschopnosti. Ono zhroucení důvěry je hrobem samotného kapitalizmu, protože celá společnost je založena výhradně na lidské sounáležitosti, nikoliv na sobeckém lpění na vlastním majetku a kariéře. Protože schopnost reprodukovat důvěru jako zisk je zcela nulová. Důvěra se buduje dlouze a velmi složitě a právě politická arogance a vštěpování arogance je jejím hrobem.

Zároveň Žižek velmi barvitě upozorňuje na ztrátu jakési „snivosti“, tj. schopnosti samostatně snít o své budoucnosti tak, aby se sny nepromítaly do předpřipravených reklamních sloganů, které diktují a poroučí, aby člověk snil výhradně o tom, co je k prodeji. Zastavuje se tak možnost rozkvětu, rozvoje lidstva. Ničí se možnost být tím, čím člověk má být, a vnucuje se mu role tupého konzumenta beze snů a bez budoucnosti.

Žižek sluje svou radikálností a originalitou, ale zároveň z jeho myšlenek není cítit, že by byl provokatérem, který záměrně hledá témata, na kterých by se „udělal“. Jeho myšlenky tepou do těch správných míst, těmi správnými slovy. Snad by se dal Žižek definovat jako člověk, který má skutečně zdravý rozum a na problematiku, jakoukoliv, nenahlíží přes brýle výdělku, osobního prospěchu nebo budování efemérní kariéry. Jeho kariérou je totiž poukazovat na problémy a navrhovat řešení. A tato kariéra očekává a potřebuje, aby byl Žižek ryzím člověkem.

Samozřejmě, že mnoho jeho myšlenek nemusí souznít s přesvědčením čtenáře, a je tomu jedině dobře, protože tím vzniká diskuze, vzniká tím vývoj v myšlení a tedy i ve směru, kterým se člověk vydá nebo může vydat.

Kniha Požadujme nemožné je nesmírně podnětná. Dotýká se témat jako kapitalizmus, konzumerství, ekologie, promarněné lidské zdroje, nadvláda korporací a mnoha dalších. Čtenář tak dostane do rukou výřez myšlení nejobávanějšího a zároveň nejvlivnějšího filozofa nynější doby. Je to filozof (nutno dodat i sociolog) velmi svébytný, ale právě díky tomu se čtenář dočká něčeho podnětného, něčeho, čemu nebude jen tupě přikyvovat, ale s čím se v duchu do krve pohádá a díky tomu si třebas uvědomí i jiné dimenze života na planetě Zemi. Knihu vřele doporučuji.

[1] ŽIŽEK, Slavoj. Požadujme nemožné. Vyd. 1. Olomouc. Broken Books, 2014, 154 s. ISBN 978-80-905309-4-2