Josef Jonáš, Jiří Kuchař: Svět přírodních antibiotik

Recenze

Vytvořeno 24. 1. 2015 2:00

Autor: Renata Petříčková

Dvojice autorů, publicista Jiří Kuchař a lékař a léčitel Josef Jonáš, opět dokázala, jak precizně a strhujícím způsobem umí zpracovat jakékoliv kontroverzní téma! Okolo antibiotik koluje řada rozporuplných informací i z úst lékařů. Někdy uvažujeme i nad samoléčbou a možná tušíme, že to, jak se s chemickými léky dnes zachází, není úplně správný postup. Zde se dozvíte všechno, a navíc mám dojem, že se čtenářům minimálně roztočí mozkové závity.

Mám tyto dva autory ráda z toho důvodu, že umí v podstatě COKOLIV zpracovat tak, že snad i ten největší ignorant na světě začne pochybovat. Předchozí knihy Josefa Jonáše a Jiřího Kuchaře o rafinovaném cukru se pro mne staly nesmírně silným nejen čtenářským zážitkem, ale i impulsem k zamyšlení nad konzumací bílého cukru.

Druhý důvod, proč knihy pánů Jonáše a Kuchaře doporučuji kudy chodím a ke kterým se vracím v případě, že pozapomenu nějakou tu informaci, je - jejich vyzdrojování. Důvěryhodnost ještě oba posilují tím, že velmi pečlivě váží slova a kde není stoprocentní jistota řečeného, je to důrazně připomenuto. Jestli se autoři opravdu s opatrností sobě vlastní něčemu vyhýbají, pak je to šíření konspirací a polopravd. Naopak, cokoliv, s čím ve svém výzkumu a cestě za touto knihou přišli do styku, prověřili do posledního detailu i s pomocí mnoha lékařských kolegů a odborníků. A právě těm patří i poděkování v počátku knihy. 

Autoři se zaměřili na koloidní stříbro, o kterém proběhla řada výzkumů, jež jsem v médiích ani nezaznamenala. Při troše vědecké snahy má potenciál v součinnosti s dnes již neúčinnými antibiotiky posílit jejich účinek. Josef Jonáš a Jiří Kuchař se zamýšlí nad komerčním zneužíváním antibiotik a nevědomostí pacientů, faktorů, ze kterých nyní sklízíme trpké ovoce.

Svět přírodních antibiotik je neuvěřitelným čtivem, při kterém mi v první polovině knihy šel spíše mráz po zádech – jak neskutečně silné, odolné, inteligentní a životaschopné jsou mikroorganismy. Byly tu před námi a jsem si naprosto jista, že tu budou i po nás. Dlouuuho po nás. Boj proti nim, proti těm, které lidskému tělu škodí, bude tak trvat stejně jako lidská historie.

Kniha Svět přírodních antibiotik zavádí své čtenáře nejprve do historie mikroorganismů, na samý začátek vývoje planety Země. Celá škála mikroorganismů a původců našich dnešních nemocí na Zemi s velkou pravděpodobností existovala dávno před naší vlastní existencí a jako první doklad o používání antibiotických vlastností rostlin, kdy třeba 2500 let př. n. l. používali čínští lékaři pro léčbu infekcí speciální obklady s plesnivým sojovým mlékem. Egyptští lékaři zase plesnivým chlebem a výrobky z piva léčili infekce, které dnes potíráme pouze penicilinem. A vůbec, je zajímavé sledovat, jak  pomalým procesem byl vůbec objev mikroorganismů, částeček ve vzduchu, které jsou původci nemocí, a způsoby, jakými se proti nim snažili lékaři bojovat.

Jedním z nejsilnějších momentů v knize pro mne bylo chování bakterie Legionelly, jejíž odolnost tkví v tom, že kolem sebe umí složitým systémem z drtivé většiny pro nás neznámých látek, vytvořit bezpečný úkryt.  Nákaza ve Philadelfském hotelu v roce 1976 byla prvním setkáním s tímto pro člověka zákeřným mikroorganismem.

Z jejich chování bylo možné předpokládat, k jakému účelu původně vznikly jejich složité sekreční systémy – a bylo přitom jasné, že to očividně nebylo kvůli tomu, aby škodily. Právě v případě těchto bakterií totiž jde o ochranu před útočnými prvoky v půdě. Za běžných podmínek nasazuje Legionella svůj aparát T4SS, především, když ji pohltí půdní améby. Jen tak má šanci přežít. Při tomto procesu se ovšem mnohé překvapivě podobá mechanismům lidských fagocytů. To, že je později pohltily makrofágy v plicních sklípcích hotelových hostů, mělo fatální důsledky. Skutečnost, že se bakterie usadily v imunitních buňkách, které je vlastně měly usmrtit, svědčí o takřka nekonečné šíři jejich možností, jak využívat buněčné systémy. [1]

Druhá část knihy už je PŘÍJEMNĚJŠÍ

Alespoň pro mě. Nadšence do bylinek a domácího léčení. Druhou část knihy totiž tvoří seznam 88 přírodních prostředků, které mají potenciál nám pomoci od nemocí bakteriálního, virového či plísňového původu.  Je to herbář, je to domácí lékař, jsou to jednoduché návody na výrobu odvarů, čajů, tinktur či mastí. Snadno dostupné prostředky (kokos, zázvor, tymián, skořice, hřebíček, med), ale i cizokrajné a méně známé bylinky, které si ale snadno obstaráte ve zdravé výživě.  Například kůra stromu lapacho působí báječně proti plísňovým infekcím a nemusí to být zrovna čaj, vyrobit si můžete i trvanlivou tinkturu nebo léčivý olej na pleť.

A pro dokonalost bych dodala, že plně sdílím názor autorů, že farmaceutická antibiotika nezatracují, ale jejich použití v léčbě by mělo být mnohem opatrnější a měla by se ZLEPŠIT KVALITA JEJICH UŽÍVÁNÍ.

Zase jeden z příkladů, kdy je něco dobrým sluhou, ale zlým pánem. Kdy něco nebezpečně zvlčí, když to pustíme ze řetězu.

[1] JONÁŠ Josef, KUCHAŘ Jiří, Svět přírodních antibiotik, Tajné zbraně rostlin,  Vyd. 1. Praha: Eminent, 2014, 350 s. ISBN 978-80-7281-479-4. Str. 56