Metafory, kterými žijeme

Recenze

Vytvořeno 2. 3. 2015 2:00

Autor: Pavla Sklenářová

V roce 1980 vyšla v Chicagu průlomová publikace v oblasti kognitivní vědy jako takové a zakladatelská práce kognitivní lingvistiky, která byla v České republice vydána pod názvem Metafory, kterými žijeme. Autory jsou americký lingvista a zakladatel kognitivní lingvistiky George Lakoff a filozof věnující se kognitivní vědě a kognitivní lingvistice, Mark Johnson. Koncem roku 2014 se dočkala již druhého českého vydání.

Metaforu máme spojenou převážně s uměleckou literaturou, ale autoři dokazují, že ji využíváme v běžné řeči, dokonce pomocí metafor myslíme a chápeme souvislosti. Ve své práci vycházejí sice především z významové struktury angličtiny, ale ve většině případů uvedené příklady vět korespondují i s češtinou. Kde to nefunguje, překladatel dodává vysvětlení.

Jak je možné, že i když jsou angličtina i čeština rozdílné jazyky, přesto metafory uvedené v knihách se projevují v obou jazycích? Autor totiž nepracuje se slovy, ale s pojmy. A protože svět pojímáme ve spoustě případů podobně, je tato kniha přeložitelná a teorie o metaforách uplatnitelná prakticky všude.

Proč jsou metafory tak rozšířené? Jak to, že v metaforách i myslíme?  Je to jednoduché – platí totiž zásada, že nejlépe přiblížíme daný problém pojmy, kterým rozumíme. Proto, hovoříme-li o něčem neznámém nebo o něčem abstraktním, přenášíme na to, o čem se mluví, vlastnosti věcí, se kterými již máme zkušenost.

Náš základní pojmový aparát vychází především z naší fyziologie a orientace (nahoře, dole, vpředu, vzadu, vysoko, nízko,…) a z naší kulturní zkušenosti. Takovou fyziologickou metaforou je například metafora „větší je lepší“. Řekneme-li, že nálada se mu zvedla, je jasné, že má lepší náladu. Jak se toto připodobnění zrodilo? Zcela prostě – člověk s náladou je vzpřímený, působí tedy vyšším dojmem, zatímco člověk bez nálady má povadlá ramena, sklopenou hlavu, a tedy působí jako nižší. Říkáme o něm, že je skleslý.

Příkladem kulturní metafory je metafora „čas jsou peníze.“ Čas se v naší kultuře chápe jako omezený zdroj, který lze za něco vyměňovat. Hovoříme proto o čase podobně jako o penězích – „Plýtváš mým časem.“ „Efektivní prací ušetříš spoustu času, který můžeš věnovat něčemu jinému.“

Nejčastěji rozebírají autoři pojem „spor/argumentace“ (angl. „argument“). Ukazují, že pojem může být chápán pomocí různých metafor v závislosti na hledisku, které chceme zdůraznit. Průběh sporu charakterizujeme metaforou války – jedna strana útočí, druhá se brání, obě vymýšlejí strategie, nakonec jedna strana ve sporu zvítězí, protože má silnější argumenty (zbraně). Pokud nám jde především o to, jak jsme se dostali k výsledku sporu, používáme metaforu cesty. („Nyní jsme se dostali v naší argumentaci tak daleko, že už můžeme potvrdit naši teorii.“). K budově připodobňujeme argumenty s pevným či chatrným základem.

Kromě uvedení mnoha případů metafor známých z běžného života vysvětluje kniha i vzájemné vztahy několika metafor jednoho pojmu a důsledky vyplývající z metaforičnosti našeho myšlení.

Kniha však není jen o dokazování metaforičnosti našeho myšlení. Pohled autorů na způsob myšlení má zásadní vliv na teorie pojmové struktury. Pojmová struktura se totiž dá vysvětlit třemi způsoby. První způsob uvádějí autoři – člověk charakterizuje jev abstraktní či neznámý pomocí pojmového systému věcí známých, hmatatelných („čas jsou peníze“). Vedle zkušenostní teorie ale existují i teorie abstrakční, která tvrdí, že existuje jistá nezávislá definice, která je společná pro oba konkrétní pojmy. Pro pojem „podepřít zeď“ a „podepřít argument“ tedy existuje jakýsi neutrální pojem podepřít, který je ve vztahu k oběma uvedeným příkladům neutrální. Třetí teorií je teorie homonymní, která tvrdí, že výše uvedené pojmy nemají nic společného, existují nezávisle na sobě. Abstrakční a homonymní teorie jsou autory přesvědčivě vyvráceny.

Celou touto argumentací autoři dokazují, že tvoříme definice pojmů na základě jejich přirozených vztahů v naší zkušenosti.

První polovina knihy je de facto teoretickým výkladem zkušenostní teorie. Následující kapitoly se už věnují zařazení této teorie do širšího kontextu. Všímají si posunu či změny významů metafor, jejich vlivu na myšlení společnosti. Autoři upozorňují i na fakt, že metafory pronikají i do formy sdělení a posunují tak jeho význam. Věta „Je veeeeeeeliký“ označuje někoho, kdo je větší než jen „Je veliký“. Stejně tak věta „Běžel a běžel a běžel“ označuje déle trvající běh dotyčného podmětu než věta „Běžel“.

V souvislosti s naším způsobem myšlení autoři zabrousili i do teorie pravdy. Pravda se podle autorů zakládá na tom, jak dané situaci porozumíme. K tomu využíváme zkušenosti projekce, tedy zda daný jev umísťujeme před či za, nad či pod jiný objekt, a zkušenosti kategorizace, která dle autorů probíhá neostře, kdy neexistují jen stavy uvnitř či vně kategorie, ale pouze se více či méně přibližují prototypickému jevu.

V posledních kapitolách knihy se autoři věnují vyvracení mýtů objektivizmu, který klade důraz na racionalitu, na vlastnosti předmětů, které jsou nezávislé na našem chápání atd. Nemohou opominout rozebrat mýtus subjektivizmu, který naopak klade důraz na osobní intuici a obecně duchovnost. Zkušenostní teorie, tak jak ji autoři nastiňují v této knize, je do jisté míry kompromisem, který uchovává některá hlediska z obou zmiňovaných přístupů: z objektivizmu zachovává ve svých myšlenkách svět vně individua, vyvrací však existenci a nezbytnost absolutní pravdy, tedy pravdy nezávislé na našich zkušenostech. Se subjektivismem se shoduje v tom, že význam se vždy vztahuje k určitému člověku. Jiný člověk může na základě odlišných zkušeností vnímat danou věc různě. Porozumění je tedy záležitostí interakční. Od subjektivizmu se zkušenostní teorie odlišuje tím, že zamítá neomezenost obrazného porozumění, ale naopak ukazuje zákonitosti založené na metaforách.

Jazyk díla je překvapivě srozumitelný, autoři se vyhýbají nadužívání odborných termínů. U čtenáře se předpokládá základní znalost termínů metafora, metonymie, v zásadě ji však může číst každý se zájmem o lingvistiku, způsob myšlení, filozofii. Je členěna do kratších kapitol, které by však mohly být shrnuty ve větších oddílech. V závěru je zařazen věcný rejstřík.

LAKOFF, George – JOHNSON, Mark. Metafory, kterými žijeme. 2. Vyd. Brno: Host, 2014, 284 s. ISBN 978-80-7491-152-1.