Nella Mlsová zveřejnila téměř zapomenuté zápisky Simonetty Buonaccini

Recenze

Vytvořeno 8. 4. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Literatura – nejen česká – je plná zapomenutých a polozapomenutých autorů i spisovatelů, jejichž dílo nebylo za jejich života doceněno. Jejich existence znamená pro literární vědce obrovský prostor k jejich bádání, lze tedy označit společenstvo zapadlých autorů a jejich objevitelů za jakýsi druh symbiózy. Nella Mlsová ve své publikaci Sbohem, condottiere!: Deník cesty Simonetty Buonaccini připomíná meziválečnou autorku, která, navzdory italsky znějícímu pseudonymu, pochází z Čech.

Žena, která si zvolila cizokrajnou přezdívku, měla celou řadu dalších jmen – narodila se jako Ludmila Šebestová, po první svatbě se stala Dobiášovou, po druhé Bučanovou. Po jistou dobu používala umělecké jméno Atsebešová. Spletité bludiště jmen Ludmily Bučanové se badatelům musí jevit jako džungle plná nástrah a potenciálních dobrodružství. Nella Mlsová není jediným autorem, zabývajícím se osobností Ludmily Bučanové, pomineme-li články meziválečných publicistů, vztahujících se k její umělecké tvorbě, šlo převážně o práce vědecké. Výjimku tvoří kapitola knihy Utajené životy slavných Češek, nazvaná Krásná paní Šimonka, kterou v minulém roce vydala Martina Bittnerová (rozhovor s ní naleznete zde). Nella Mlsová Martině Bittnerové vytýká zjednodušené závěry týkající se psychologie autorky. Je pravda, že krátké představení života Ludmily Bučanové a jejího díla i volba jejích pseudonymů k formulování unáhlených závěrům láká. Kniha Martiny Bittnerové je spíše určena laickým čtenářům a trocha fabulace zvýší její přitažlivost. Publikace Sbohem, condottiere! však k látce přistupuje zcela jiným způsobem.

Hlavním cílem knihy je zveřejnit zápisky, které Ludmila Bučanová pořídila při příležitosti svých cest na jih. Úvodem Nella Mlsová seznamuje čtenáře krátce s osobností autorky, nepouští se však na tenký led spekulací, uvádí pouze strohá fakta. Důležité jsou okolnosti, za jakých zápisky vznikly, a zdůraznění vlivů zaznívajících ve zkoumaném textu. Originál rekonstruovaného textu se nachází na rubové straně 476 fotografií a pohlednic, které, jak připomíná Nella Mlsová, tvoří i inspirační rámec. Použití fotografií svědčí o odstupu, s jakým autorka svůj cestopis psala, dnešní technika by Ludmile Bučanové umožnila psát on-line blog.

Kniha pokrčuje vlastním textem, který bychom snad mohli nazvat cestopisem. Nejde však o popis navštívených míst, zprávy o setkání s lidmi či reportáž z muzeí, ale o zachycení vnitřních pocitů. Můžeme si představit autorku cestující vlastním nitrem, čtenář poznává spíše ji, než cizí kraje. Přesto i v tak subjektivním textu lze najít zmínky o aktuálním dění, například o zvedající se vlně nacizmu v Německu a Itálii a o obstrukcích na některých hraničních přechodech. Cestopisné texty jsou tři – Jižní kříž, Na Canalle Grande a Sbohem, condottiere. Přepsání textů z lístků do souvislého celku dílo zpřehledňuje, vymizí však kouzlo neobvyklé formy, zvýrazňující autorčin vnitřní svět, a vizuální vnímání spojené s výrazným smyslem pro poetiku. Jednotlivé části uvádí mapa s označením míst, z nichž pocházejí pohlednice a fotografie. Autorka studie pomocí poznámek přiřadila jednotlivé fragmenty příslušným obrázkům.

V části Kritický aparát vysvětluje Nella Mlsová význam poznámek v textu, klíč, jakým fotografie a pohlednice rozděluje a vkládá jejich čísla do textu. Pokud si tyto vysvětlivky čtenář najde dříve, než se pustí do textu Ludmily Bučanové, ušetří si tápání ve významu značek. Do této části patří i velmi podrobné vysvětlivky vztahující se nejen k samotné tvorbě autorky, ale i k tehdejším osobnostem a reáliím. Nalezneme zde i zdůvodnění odchylek mezi současným vydáním a edicí rukopisu, kterou provedl Július Bučan a Pavel Eisner. Seznam fotografií obsahuje nejen popis toho, co zobrazují, ale i jejich další atributy – barvu, typ inkoustu a podobně. Některé z pohlednic najdeme v knize přetištěny, bohužel se jedná pouze o výběr, zejména těch, které se více vztahují k textu na nich, nebo těch, na nichž je zobrazena autorka či její manžel.

Kniha Sbohem, condottiere! představuje zajímavé dílo dnes už téměř zapomenuté české meziválečné autorky, jejíž práce tkvěla zejména v oblasti poezie. Jde o zcela objektivní pohled, nespekuluje, konstatuje fakta. Díky práci literárních vědců má i autor, jehož hvězda na nějakou chvíli zapadla, naději, že se opět dostane do povědomí čtenářů. A vzhledem k formě vydání knihy Nelly Mlsové se může osobnost Ludmily Bučanové, či chcete-li Simonetty Buoaccini, přiblížit i lidem, kteří se spíše věnují beletrii než vědeckým pojednáním.

MLSOVÁ, Nella. Sbohem, condottiere!: Deník cesty Simonetty Buonaccini. 1. vyd. Liberec: Bor, 2015, 248 s. Jazyky a texty. ISBN 978-80-87607-41-1.