Válečné dětství očima historiků

Recenze

Vytvořeno 26. 4. 2015 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Období první světové války, jeho strasti, hladovění, strach a odloučení od rodiny. Jak ho prožívali ti nejmenší? Prošli jím se sladkou dětskou nevědomostí, nebo byli vrženi do těžkého válečného života jako tzv. „malí dospělí“?

To jsou pouze základní otázky, na které se pokusili odpovědět tři přední odborníci, věnující se převážně období 19. a počátku 20. století, dějinám každodennosti, gendru a také dějinám sociálním, hospodářským či vojenským. Milena Lenderová, Martina Halířová a Tomáš Jiránek společně napsali knihu Vše pro dítě!, která se věnuje především dětství v době první světové války. Publikaci vystavěli na dlouhodobých výzkumech a kvalitních pramenech. Nakladatelství Paseka tak jejich prostřednictvím předkládá čtenářům text, jenž zaplňuje opět jednu část z mezery, která na vědeckém poli stále je a kterou odborníci pomaličku doplňují a osvětlují.

Tomáš Jiránek sepsal mimo jiné úvodní kapitolu, ve které čtenáře seznamuje s životem v českých zemích v tomto období. Nezdržuje se vysvětlováním známých pojmů a dat, spíše poukazuje na to, jaký byl skutečný každodenní život obyvatel, s čím bojovali a co jim naopak pomáhalo těžkou dobu přežívat. V rámci kapitoly se dotýká zlehka i těch nejmenších, skutečný prostor jim však kniha věnuje až později.

Následující kapitoly již přibližují především dětský život za války. Sledují dětskou válečnou každodennost, nakolik se dětí dotýkaly odchody otců na frontu, jak se musely podílet na rodinném životě, jak pomáhaly svým matkám a mladším sourozencům. Nakolik při tom zvládaly chodit do školy a učit se? A co teprve takové školství? Šokující je číst, jak se měnily školní osnovy a pomůcky. Jak se obsah čítanek přizpůsoboval ideologii a politice a mizely z nich národní hesla, básně, prozaické texty, písně; vše, co mohlo v dětech podnítit lásku k českému národu. Kolik dětí bylo vůbec schopno chodit do školy a měl je kdo učit, když i učitelé byli donuceni jít do války?

Děti nepomáhaly jen v domácnostech. Byly spolu s matkami a sourozenci nuceny zařadit se mezi pracující sílu. Když muži a živitelé rodin odešli do války, nejenže matky sotva uživily všechny děti, ale také Rakousko potřebovalo nové pracující, aby se znovu naplnily továrny. A tak děti vyráběly lékařské potřeby (např. cupaninu), stejně jako válečnou munici. Jaké byly normy pro dětskou práci? Měly tyto děti vůbec nějaké dětství? Promítly se čtyři válečné roky do jejich dalšího života?

Děti byly rodičům povinny poslušností a úctou. Rodiče je směli v případě nutnosti tělesně trestat, ale trest měl být přiměřený a nesměl poškodit zdraví dítěte. Pokud se rodiče rozvedli nebo spolu nežili a nedohodli se na výchově dětí, měl syn zůstat u matky do svých čtyř let, dcera s ní měla žít do svých sedmých narozenin. Zároveň otec byl stále povinen přispívat na výživu. Matce mohly být rovněž její děti odebrány, pokud je špatně vychovávala a zanedbávala; tehdy přecházela povinnost výchovy na otce. [1]

Z ukázky je možné vytušit, že publikace se zabývá rovněž zákony, které měly dbát na ochranu, vzdělání nebo na zdraví dítěte. Ostatně zdravotnímu stavu se věnuje samostatná kapitola. Nejenže představuje neúnosnou hygienickou situaci, v jaké děti žily, ale také ukazuje postupně všechny druhy nemocí, které obyvatelstvo sužovaly. Některé z nich zasáhly dětskou populaci více, jiné méně, každopádně většina z nich končila tragicky. Když pak čtenář prochází jednotlivé tabulky úmrtí a srovnává je, má pocit, že snad muselo zemřít více lidí na špatný zdravotní stav a epidemie, než na samotném válečném poli.

Poslední kapitola je věnována těm “jiným”, tedy dětem uprchlíků, internovaným a vězněným. Zdá se, že některé z nich měly život jednodušší, některé zase naopak horší. Ostatně, zkusme si jen představit, jaké to musí být, narodit se vězněné matce a být tak od prvního dne života označován za nebezpečného vězně či nepřítele země.

I když se publikace přibližuje především dětem a jejich životu za války, nevyhýbá se představení každodenního života všeho lidu. Co mi trochu chybělo, bylo větší oddělení chudých, středních a vyšších vrstev. Ne v každé rodině byl tak velký hlad, špatná hygiena a zoufalé finanční prostředky. Bohužel právě středním a vyšším vrstvám se publikace věnuje pouze velmi okrajově. Bylo by určitě zajímavé, uvést pro srovnání alespoň sondu v podobě jedné kapitoly.

Opět musím zdůraznit, jako ostatně u všech mých recenzí na knihy z pera Mileny Lenderové, že ač se jedná o publikaci odbornou, je to především velmi příjemné a zajímavé čtení. Přináší spoustu poučení a nových poznatků v dané problematice, a to pro odborníky i pro laické čtenáře. Škoda, že podobné knihy nevycházejí častěji. Již nyní se těším na další podobné publikace a věřím, že je bude nakladatelství Paseka vydávat i nadále.

[1] LENDEROVÁ, Milena, Martina HALÍŘOVÁ a Tomáš JIRÁNEK. Vše pro dítě: válečné dětství 1914-1918. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2015, s. 120. ISBN 978-80-7432-499-4.