William Sitwell: Dějiny jídla ve 100 receptech

Recenze

Vytvořeno 14. 5. 2015 3:00

Autor: Renata Petříčková

Rekonstruovat dějiny ve vlastní kuchyni? Žádný problém! S touto knihou to bude fantastické dobrodružství, od vařečky, nože a sporáku se nehnete a budete chtít ještě a ještě! Kniha, kterou právě spolu se mnou držíte v ruce, je úžasným mixem strhujícího historického čtení, plného neznámých i známých faktů, a kuchařky, jež dýchá historií.  Navíc autor William Sitwell je doslova mistr psaného slova a o jeho stylistice lze bez nadsázky říci, že je to „lahodné psaní“.

Projdete se historií od roku 1958 př. n. l. až po rok 2011, od staroegyptského chleba, což byla vlastně placka z mouky a vody pečená na pánvi nad ohništěm, až po historickou výrobu vyhlášených sýrů, raka na másle a věhlasné cukrářské výrobky. Co mne zaujalo asi nejvíce, stopy všech možných lidí, kteří zásadně ovlivnili gastronomii. A vlastně nejen tu britskou, ale celosvětovou. Příběhy restaurací, jejichž sláva se dotýkala hvězd, nebo těch, které zazářily tak krátce, že o nich ví jen odborníci. Křepelky s kuskusem, pohádkové dortíky, jimiž proslula Nigella Lawson, nebo velmi zajímavý příběh suflé….A to vám povím, suflé miluju, už jen jeho příprava je hotovým dobrodružstvím, při kterém zapomenete na celý svět! Anebo světoznámý klasický příběh vzniku sendviče. Tady se ovšem autor zcela právem zamýšlí nad tím, proč taková jednoduchost nebyla vynalezena už dřív. Chleba byl tou dobou na světě už drahný čas a je velice zvláštní, že ještě nikoho nenapadlo přiklopit namazaný chleba nějakým dalším. Nu což, možná napadlo, ale nikde se o tom oficiálně nepsalo.

A vůbec, třeba právě tato kapitola je něčím, co ve vás zůstane a co ponouká fantazii a prohlubuje zájem o další a další kapitoly, které jsou jedna lepší než druhá. Sto stoprocentních kapitol. Sto receptů, z nichž některé jsou dobře realizovatelné, další nikoliv. Sto výletů do historie.

A hlavně, celá kniha je nesmírně elegantní. Žádná moderna, která rozptyluje pozornost a odvádí čtenáře od jakéhokoliv pozitivního zážitku. Pravá kniha pro staromilce. Pro každého, kdo míval rád styl písma i poskládání knih tak, jak to znali naši rodiče a prarodiče. Kdy kniha byla ještě obyčejnou KNIHOU a nesnažila se být na papír hozeným interaktivním médiem.

Pochutnání jak po stránce kulinářské, tak po stránce literární.

Na závěr použiji ukázku z kapitoly, která pojednává o roku 1950 a málo známé kuchařce a autorce Elizabeth Davidové, která vydala Knihu o středomořské kuchyni v době, kdy v Británii fungoval přídělový systém a kromě základních potravin nevalné chuti toho k dispozici moc nebylo. A ona přišla s olivami, vůní bazalky, rozmarýnu a divokého estragonu… Kupodivu, britské kuchařinky její knihu milovaly. Davidová se snažila vnést světlo do temných dob vaření, ukazovala, kde se dá co vypěstovat, kde se dá co koupit a byla jednou z těch, která uměla už jen svým stylem psaní navodit smyslnou chuť na jídlo.

Davidová si uvědomovala, že kvůli přídělovému systému nebude mít její kniha bezprostředně praktické využití, ale také věřila, že kdo si dá tu práci, suroviny sežene, a že mnohé z jejích receptů nejsou ve skutečnosti neproveditelné. Však také otevřeně psala pro zámožné příslušníky střední a vyšší střední vrstvy, kteří mysleli a mluvili stejně jako ona.
Dokonce tvrdila, že pro obyvatele Londýna bude možná získávání středomořských surovin snazší než pro samotné Italy nebo Řeky.

V Londýně byly podle ní takové potraviny „nejen dostupné snadněji než suroviny na jednoduchou anglickou kuchyni, ale někdy jich bylo víc než v zahraničí“. Vyzývala proto své čtenáře, aby nepropadali malomyslnosti. „Olivový olej je kvalitní… a je ho dost,“ napsala, stejně jako levného vína na vaření. „Na Brewer Street je rybárna, kde prodávají sépie a chobotnice… Čerstvý estragon dostanete v obchodním domě Harrods… V Selfridges v oddělení potravin je regál s kořením, který se může směle měřit s východním tržištěm.“ A nikdo se nemůže vymlouvat, že nesežene věci jako rozmarýn nebo fenykl, protože „každý zná někoho, kdo na zahradě pěstuje bylinky“.

Není zas tolik důležité, jestli lidé ohledně poválečného strádání přeháněli, nebo jestli Elizabeth Davidová žila ve světě vyvolených milovníků gastronomie, protože tím, co a jak psala, vyváděla lidi z temného kulinárního středověku. Promlouvala ke svým tehdejším čtenářům zcela novým způsobem, její literární styl byl přirozený a dokázal vyvolat živé představy. Při psaní receptu nehleděla tolik na praktickou stránku a často vynechala i obligátní výčet surovin před postupem přípravy…

… V následujích letech vydala knihy s názvy jako Francouzská regionální kuchyně (French Provincial Cooking) nebo Omeleta se skleničkou vína (An Omelette and a Glass of Wine), které inspirovaly bezpočet kuchařů, aby opustili britské břehy a zejména aby do svého vaření vnesli ducha jednoduché  francouzské regionální gastronomie. [1]

Jak je vidět na této ukázce, autor si dal s psaním obrovskou práci. Stvořil text lehký a čtivý a přitom nabitý informacemi. Sitwell použil spoustu zdrojů i z Britské národní knihovny, a ze všeho, z každé tématické kapitoly, kterou otevřel, vytáhl právě to, co je důležité a hlavní. Občas používá skvělý britský humor a koření jeho vlastních myšlenek k tématům jen dokresluje výbornou čtenářskou atmosféru.

William Sitwell

Svůj profesní život zahájil jako novinář. V roce 1999 začal pracovat v časopise Waitrose Food Illustrated a brzy byl v gastronomickém světě známou osobností.  V roce 2002 se stal editorem a získal řadu cen za své články, příběhy, design a fotografie (včetně ceny „Editor roku“ v roce 2005). Svůj čas dělí mezi práci v časopise, který se dnes jmenuje Waitrose Kitchen, a psaní o jídle pro další časopisy a noviny, je k vidění  i na televizních obrazovkách, kde se objevuje v nejrůznějších pořadech jako foodkritik a moderátor. Ve volném čase pěstuje zeleninu, vaří a vyrábí cider ve svém domě v Northamponshire, kde žije se svou ženou Laurou (které také tuto úžasnou knihu věnoval) a s dětmi Alicí a Albertem. Toto je jeho první kniha. Vydalo nakladatelství Argo, 2014, www.argo.cz.

[1] SITWELL, William. Dějiny jídla ve 100 receptech. Vyd. 1. Praha: Ikar, Argo, 2014, 356 s. ISBN 978-80-257-1184-2. Str. 254.