Recenze: Ján Praško, Marie Ocisková – Stigmatizace a sebestigmatizace u pychických poruch

Vytvořeno 8. 11. 2015 1:00

Autor: Jana Hažlinská

Nová kniha profesora Praška z edice Psyché nakladatelství Grada, zabývající se stigmatizací jedinců s psychickými onemocněními, zaujme nejen odbornou veřejnost, ale také laiky.

„Skončit na psychiatrii“. Toto úsloví vyznívá i v dnešní době, kdy nejrůznější druhy terapie a léčby duše podstupuje stále více lidí, poněkud negativně. Už samotné slovo „skončit“ nám naznačuje, že ten, o kom je řeč, se právě ocitl na pokraji svých sil, možností, východisek. Takový člověk se právě nachází někde jinde, na dně, na konci, mimo společensky přijatelnou oblast. Ten člověk „není normální“, je s ním něco špatně, musíme o něm mluvit šeptem, pokud vůbec. Je to přeci „ten blázen“, skončil u psychiatra. 

Lidé léčící se na psychiatrii s duševní poruchou jsou poznamenáni faktem, že v široké veřejnosti stále ještě není psychiatrie vnímána tak jako ostatní lékařské obory, nýbrž jako něco, co by mělo zůstat za zavřenými dveřmi na okraji společnosti. Lidé psychicky nemocní v očích veřejnosti a mnohdy i v očích sebe samých nesou cejch „těch bláznů“, „těch divných“, „těch, kteří by se měli za svůj stav stydět“. Jinými slovy, jsou společností či sebou samými stigmatizováni. 

A právě touto problematikou se zabývá nová kniha profesora Jána Praška a doktorky Marie Ociskové. Oba autoři působí v současné době na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ve Fakultní nemocnici v Olomouci a výzkumem pychických poruch se oba zabývají mnoho let. Na toto téma již také vydali celou řadu publikací. 

Kniha s názvem Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch je sice primárně určena odborné veřejnosti, pracující s lidmi potýkajícími se s psychickým onemocněním, zaujme však i širokou veřejnost zajímající se o danou problematiku. 

Publikace téma stigmatu – nebo také nálepek, chcete-li – pojímá vskutku komplexně od historického vývoje až po současné snahy o osvětu a tzv. destigmatizaci nemocných. Informace jsou podávány srozumitelně a celková forma je čtivá i pro laika. Jako velké plus vidím i jasné strukturování jednotlivých kapitol, což zásadně usnadňuje orientaci. Zájemci o hlubší studium tématu určitě uvítají množství odkazů na další odbornou literaturu. 

Máte-li ve svém okolí člověka trpícího psychickou poruchou, určitě vám kniha poskytne vhled do jeho prožitků a obav. Zároveň se stane nepostradatelným návodem, jak k dotyčnému přistupovat, na co se zaměřit, jakého chování se vyvarovat, ale také jakých alarmujících znaků si všímat. Užitečnou se však kniha může stát i pro samotné pacienty pociťující stigmatizaci, ať již pouhým svým dojmem, či skutečnými projevy diskriminace, jež mnohdy přicházejí záhy, jakmile je pacient označen jako psychicky nemocný. Těm kniha pomůže uvědomit si, že se svým problémem nejsou sami a že za svůj stav nenesou o nic větší vinu než člověk nemocný třeba chřipkou, a není tedy důvod se za cokoli stydět či sami sebe vyčleňovat. 

Za sebe mohu knihu vřele doporučit všem, kteří mají zájem se vzdělat v oblasti psychických onemocnění či snad jen ukojit svou zvědavost. Oběma skupinám kniha poskytne srozumitelnou formou komplexní náhled do problematiky. 

PRAŠKO, Ján, OCISKOVÁ Marie. Stigmatizace a sebestigmatizace u pychických poruch. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, a.s., 2015, 376 stran. ISBN 978-80-247-5199-3.