Recenze: Jeanette Winterson – Trhlina v čase

Vytvořeno 11. 1. 2016 2:00

Autor: Tereza Kinovičová

Nakladatelství Práh se zapojilo do mezinárodního vydavatelského projektu pod patronací nakladatelství Hogarth UK, které při příležitostí blížícího se 400. výročí úmrtí nejslavnějšího dramatika všech dob připravilo sérii Shakespearových divadelních her přepracovaných do románové formy a převyprávěných současnými světovými autory.

V říjnu letošního roku vydalo nakladatelství Práh v českém překladu první díl projektu, coververzi Zimní pohádky od britské autorky Jeanette Wintersonové Trhlina v čase. Dalšími autory, kteří se na jedinečném projektu podílejí a jejichž verze vyjdou nejméně v patnácti jazycích, jsou Howard Jacobson, Margaret Atwoodová, Tracy Chevalierová, Gillian Flynnová, Jo Nesbø, Anne Tylerová a Edward St Aubyn.

Stejně jako Zimní pohádka je i Trhlina v čase příběhem o lásce, žárlivosti, zármutku, šťastném shledání a odpuštění. Zatímco Shakespeare umístil děj své hry do fiktivních míst, na Sicílii a do Bohemie, historický čas ani místo děje příliš nekonkretizuje a tím posiluje nadčasovost příběhu, Wintersonová umístila děj do současného Londýna, Jižní Ameriky a částečně do Paříže, do světa plného reálií dnešní doby: letadla vzlétající každých pár vteřin, počítačové hry, hesla Wikipedie, Facebook, teroristické útoky, téma sexuální orientace, babyboxy.

Wintersonová se drží dějové linie Zimní pohádky, dokonce se snaží zachovat co nejvěrněji jména hlavních postav, které ovšem žijí v současnosti. Sicilského krále Leonta představuje v Trhlině času Leo, majitel hedgeového fondu Sicilia, který obviní svou ženu Hermione, zpěvačku známou pod uměleckým jménem MiMi, z nevěry, nepřímo zaviní smrt jejich syna Mila a zbaví se novorozené dcery Perdity.  Leův přítel z dětství a později sok Xeno, tvůrce počítačových her, musí uprchnout. V příběhu nechybí ani další postavy jako Paulina, zaměstnankyně firmy Sicilia, Autolykus, obchodník s ojetými vozy, či Pas, domnělý otec Perdity.

Svůj příběh Wintersonová vypráví poutavě, bez předsudků, postavy zasazuje do širších souvislostí, zdařilé dialogy podporují dějový spád. Obě verze spojuje také vtip a věty často ostré jako břitva. Kruté jednání žárlivého manžela umocňuje vulgární jazyk, naopak jedním z nejsilnějších poetických prostředků je hudba a básnické obrazy padlého anděla.

Jeanette Wintersonová není českému publiku neznámá. Poprvé se představila v roce 1998 svojí prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče, v níž otevřeně vypráví o své adoptivní rodině. Podle autorky si každý s sebou neseme svůj knižní talisman a není překvapením, že příběh o odložené a nalezené novorozené dívce Perditě je i jejím vlastním příběhem a promítá se do dalších autorčiných děl. „Je to hra o nalezenci. A tím jsem i já. Je to hra o odpuštění a o světě plném možných budoucností – a o tom, že odpuštění a budoucnost jsou spolu těsně svázané tím i oním směrem. Čas je vratný.“ [1]

Pojetí času hraje v originální i převyprávěné verzi zvláštní úlohu. Oblíbenou filmovou scénou hlavního hrdiny Trhliny v čase je okamžik, kdy Superman obrací čas, překonává rychlost světla a nutí čas, aby porazil sám sebe. Minulost je přítomnosti věčně v patách, někdy minulý čas a současnost splývají v jedno a vytvářejí průrvu v čase. Vyrovnáním se s minulostí dostáváme novou šanci.

Pro samotné autory je projekt jistě výzvou, neméně však tvořivou hrou. Jeanette Wintersonová svým literárním přípitkem zahájila slavnost na počest tvůrce alžbětinské doby. Brzy se přidají další mistři slova, jejichž oslavná řeč vzbuzuje mnohá očekávání.

[1] Wintersonová, Jeanette. Trhlina v čase. Vyd. 1. Přeložila Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Práh, 2015, 296 s. ISBN: 978-80-7252-589-8. Str. 281