Recenze: Diverzant, Kaatka Havlíková – Urbex.cz – Krása zániku

Vytvořeno 16. 1. 2016 2:00

Autor: Lukáš Loužecký

Fenomén, který se v poslední době přesunul z undergroundové do lehce komerčnější scény. Tímto způsobem začnu recenzi knihy Krása zániku, která pojednává o koníčku s názvem urbex. DiverZant a Katka Havlíková se rozhodli předat své zkušenosti z tohoto oboru čtenářům tištěných svazků.

Hned na začátek zkusím vysvětlit neznalcům, co to vlastně je ten urbex. Po celém světě najdeme staré, opuštěné a mnohdy zdevastované budovy, které vyprávějí svůj vlastní příběh. Velice často se stávají terčem vandalů, feťáků či bezdomovců. Ale občas se do nich podívají i lidé, kteří se nesnaží je ještě víc poškodit či něco ukrást. Jejich největší touhou je pořídit co nejhezčí fotografie, které zachytí neuvěřitelnou atmosféru v daném místě. Mnohdy tím překračují zákon, protože se svým způsobem vloupají na cizí pozemek. Přesto je toto odvětví fotografického světa na vzestupu. Bohužel možná až příliš.

Profesionální fotograf s přezdívkou DiverZant založil web urbex.cz. S ním mu pomáhá i vystudovaná žurnalistka Katka Havlíková. Tato dvojice sepsala určitého průvodce po některých místech v České republice i v zahraničí, která osobně navštívili a fotografovali. Na úvod se dozvíte několik zajímavých faktů, které se s urbexem spojují. Jedná se především o určité obecné informace.

Následuje celkem osmnáct míst v naší domovské krajině, do kterých se zabodl osten času. Každá jednotlivá kapitola si bere na paškál jeden objekt, který naši dva průvodci navštívili. Nejdříve se podíváme na texty. V nich najdeme především historii daného místa, včetně mnoha zajímavostí. V druhé řadě se připojíme buď ke Katce nebo DiverZantovi a přečteme si o jejich zážitcích při samotném fotografování a objevování. Tyto části jsou pro rozlišení psané kurzívou. Zde musím autorům lehce vyčíst poměr těchto dvou úseků. Bohužel daleko větší část si získala minulost zdevastovaných budov. Osobní prožitky jsou jednoznačně v menšině. Je to docela škoda, protože by byly jednoznačně pro mnoho čtenářů zajímavější. Ne že bych měl něco proti historii, ale tato kniha by měla především představit samotný svět urbexerů. Na druhou stranu musím velice pochválit oba pisatele, jakým poutavým způsobem dovedou vyprávět o návštěvách mnohdy tajuplných i nebezpečných. Dokáží popsat místnosti domů i jejich okolí takovým způsobem, že vytvářejí pro čtenáře zcela realistické představy. Klobouk dolů. Jenom jak říkám, mohlo jich být více.

Nyní se ovšem dostáváme k fotografické části. Ta samozřejmě zabírá velkou část prostoru knihy. Právě nádherné fotografie totiž lákají tyto dobrodruhy i jejich fanoušky k tomuto umění. V této publikaci jich najdeme opravdu dost a jejich kvalita je samozřejmě na vysoké úrovni. Abych řekl pravdu, nejsem úplný znalec tohoto žánru. Ale přesto bych si troufal tvrdit, že dokázali svými snímky vystihnout přitažlivou, i když někdy velice temnou atmosféru. Vedle pobořených a plesnivých zdí na nich najdeme i různé předměty upomínající na minulost.

Podívejme se ještě, kam se vlastně vydáme. První kapitola nás nasměruje do Prahy, kde navštívíme bývalou výrobní halu. Její rozměry jsou obrovské, ovšem zub času se zde nemilosrdně zakousl. Poté již budete mít možnost pokračovat křížem krážem celou republikou. Navštívíte opuštěné nemocnice, chátrající hotely či tiché továrny. Některé ze zmíněných objektů mají velice pohnutou minulost, zejména z období druhé světové války. Jestliže se na podobná místa vypravíte, zřejmě se nevyhnete velice chmurným myšlenkám.

Na závěr si v kapitole Svět je plný opuštěných míst procestuje i několik zahraničních lahůdek. Osobně mě zaujalo třeba pohřebiště aut ve Švédsku. Pohled na zrezivělé ojetiny je opravdu zajímavý. Na úplném konci je ještě několik rad, jak se fotí urbex.

Nyní nastává čas odpovědět na jednu myšlenku, kterou jsem na začátku nakousl. Proč není příliš dobře, že je tato fotografická disciplína na vzestupu? I v samotné knize se to několikrát dozvíte. Díky vzrůstající popularitě daleko častěji dochází k ještě většímu poškozování a ničení cílů této aktivity. Už nejen vandalové jsou schopni je ničit, ale někdy i samotní urbexeři. Příkladem může být zmiňované vrakoviště, které postupně ztrácí své kouzlo i nájemníky (myšleno auta). Navíc se z některých budov stávají průchoďáky. Někdy musíte mít opravdové štěstí, abyste se v nich ocitli sami. Z undergroundového a záhadného odvětví se stává populární zábava. V tomto případě je to bohužel opravdu špatně. Ztrácí se tím kouzlo všeho souvisejícího. Svým způsobem by se dalo říct, že k tomu přispívá i tato kniha. Určitě může mnohé neřády nalákat k dalšímu ničení. Ovšem všichni obdivovatelé fotografií a příběhů z tohoto prostředí musejí zajásat. Urbex.cz – Krása zániku je plnohodnotné dílo, které si zaslouží jejich pozornost.

DIVERZANT a HAVLÍKOVÁ, Katka. Urbex.cz – Krása zániku. Vydání první. Praha: Paseka, 2015. 208 s. ISBN: 978-80-7432-605-9.