Recenze: Marcus Owen – Pochlap se!

Vytvořeno 17. 1. 2016 2:00

Autor: Renata Petříčková

Muž, který trpí Aspergerovým syndromem, napsal návodnou knihu pro probuzení mužské emoční inteligence! Nechal se inspirovat učením Davida Deidy a vydal se v jeho šlépějích nejen literárně, ale také tvorbou kurzů pro muže. Jeho program už úspěšně funguje několik let, a proto se Owen Marcus odhodlal také k napsání knihy, kde využívá zkušeností ze svých „mužských kruhů“. A především ze svého vlastního života, protože s tímto zdravotním a emočním handicapem bylo něco takového podobno snaze naučit se chodit se zlomenou nohou.

Ale on to dokázal.

Stručný a jasný styl ho odlišuje od konkurence

Opravdu jsem se obávala, jestli tento americký autor nebude pouze opisovat od svého slavnějšího kolegy Davida Deidy, ale už po první kapitole jsem měla jasno. Owen Marcus pojal celé dílo podobně jako příručku pro opravu auta. Stručnost nade vše. Naprostá cílevědomost. Přesně ví, kam jít a tam také se svou kapitolou dojde. Završí ji potom návrhem praktických cvičení a příkladů ze všedního života, kde můžeme tu kterou dovednost uvedenou v teoretické části pocvičit. Náhle mi můj oblíbený David Deida připadal poetický a vzletný. Samozřejmě i on šel ve svých knihách vždycky tvrdě k výsledku a neběhal někde po vzdušných nebesích, ale přece jen, jeho styl psaní je… ehm, prostě sexy. Probouzí emoce a leze ženám pod kůži. To se tady nestane. Chybí ti tu. Nejprve jsem to považovala za jistý nedostatek, protože jak chce pan Marcus naučit muže emoční inteligenci, když po poetičnosti tu  není nikde ani stopa. Všude jen čirá praktická teorie a teoretická praxe. Vše jasně, snad až tak jasně, že milý čtenář si nedokáže ani oddechnout a už se na něj vrhá další kapitola.

Ale ejhle… já jsem žena!

A tudíž nejsem ideální čtenářka pro tuto ryze mužskou publikaci. Já si raději počtu Deidovy texty, jež se podobají nejfantastičtějšímu duchovnímu propojení, které si jen ŽENA může přestavit. A tohle přenechám mužům. S dalšími a dalšími kapitolami jsem se pokoušela vžít do role mužů. Těch, kteří mají kolem sebe ochranný krunýř proti emocím, proti požadavkům okolí a následně i proti požadavkům sebe samých. Své duše. Ignorující volání sebe samých. My ženy takovým mužům říkáme „pařezy“ nebo tak nějak… No a asi v polovině knihy jsem vydechla napětím a už si četbu jen užívala.

On to umí! On opravdu umí velmi čtivým způsobem. Systematicky jde od jednoho kroku k druhému, vysvětluje, vyjasňuje a potvrzuje. A pak jde zase o krok dál. A takhle pořád dokola, až ke konci knihy.

Kde máte pocit, že on sakra ví, o čem mluvil…

Jakmile jste si ujasnili své poslání, budete ho neustále zdokonalovat. Dovolte si dělat různé úpravy. Nevnímejte je jako neúspěch – spíš jako chyby, kterými se učíte. Ze svých „chyb“ se často učíte něco jiného, než jste si původně mysleli. Teprve mnohem později si uvědomíte, co jste se vlastně měli naučit.

Hledejte odlišnosti ve svém poslání i v celém životě. Čím vážněji se budete zabývat nějakou činností, tím jemnější nuance budete vnímat…. Všímejte si, jak během dne zakoušíte změny. Čím lépe budete vnímat vlastní i cizí reakce, tím budete pohotovější.

Můžeme říct, že dospívání je nepřetržitý proces stále jemnějšího rozlišování. Zralý muž používá rozvinutou schopnost rozlišování a nechá se vést tak, jak by to nikdo jiný nesvedl. Ve svém rozhodování  se nespoléháte tolik na ostatní, především ne na instituce. Díky létům ohledávání stále jemnějších kvalit se stáváte svým vlastním poradcem. Uvidíte, že ostatní bude zajímat, čeho si všímáte.[1]

[1] MARCUS Owen. Pochlap se! vyd. 1., Praha: Synergie Publishing, 2015, 240 s., ISBN 978-80-7370-363-9, str. 179.