Recenze: Katerina Spilio, Erica Gordon-Mallin – Funkční trénink – anatomie

Vytvořeno 4. 2. 2016 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

V současné době zažíváme doslova boom metod a pomůcek pro cvičení těla. Snad každý si může najít ten svůj způsob a na nepřeberné škále od těch nejstarších, jako jsou běh či posilování s vahou vlastního těla, po novější jako Zumba, Bosu core či KB5. A i v rámci nich se lze setkat s rozmanitými přístupy, které počet možných cvičení posouvají kamsi k ležaté osmičce. Jedním z těch, kterým je v současné době věnována větší míra pozornosti, je i funkční trénink, jehož předobrazem jsou pohyby z běžného života člověka.

Sadu cviků, které by měly pomoct pohybovému aparátu každého čtenáře, ať již jsou jeho cíle jakékoliv, včetně obrazové dokumentace, nabízí kniha dvou amerických autorek Kateriny Spilio a Ericy Gordon-Mallin s názvem Funkční trénink – anatomie. Cvičební program pro aktivity reálného života.

Funkční trénink dbá především na provádění cviků správnou formou. Zabraňuje tak nadměrnému zatěžování páteře či svalové nerovnováze a pomáhá s celkovým posílením těla prostřednictvím namáhání i hlouběji uložených svalů. Běžnému cvičenci může většina cviků funkčního tréninku připadat jako spojení dvou jiných známých cviků, ale díky tomuto kombinování pohybů funkční trénink vyžaduje mnohem větší soustředění se na stabilitu, a tím zapojení středu těla a většího množství svalů.

Několik prvních stránek knihy seznamuje čtenáře s principy funkčního tréninku, dává mu obecné rady pro vlastní cvičení, běžný život i způsob, jak knihu použít. Po nákresu lidské svalové anatomie v pohledu zepředu i zezadu následuje hlavní část knihy.

Přibližně čtyři pětiny stran obsahují soubor cviků s popisem, fotografiemi cvičících a anatomickými obrázky, na nichž je ukázáno, které svaly se během cviků zapojují. V popisu je nejen po jednotlivých krocích zapsaný postup cvičení, ale také rady na co při provádění dbát a čeho se vyvarovat, jak konkrétně cvik prospívá i ke kterým sportům se hodí.

Cviky jsou v knize rozděleny do čtyř oddílů. Cviky ke snižování hmotnosti, cviky ke zvyšování hmotnosti, cvičení proti odporu, protažení a uvolnění. Mnohé z cviků vyžadují nejrůznější pomůcky např. gymnastické míče, medicinbaly, TRX, různé činky či pěnový válec. Záleží jen na čtenáři, který z cviků si vybere, ale autorky většině cvičenců doporučují začít těmi na snížení hmotnosti a nezapomínat na konečné protažení.

Závěrečnou kapitolou knihy jsou Funkční tréninky. Zde jsou čtenáři doporučeny kombinace cviků z knihy na cvičení za různým účelem. Vše je jednoduše vyřešeno fotografiemi cvičících a odkazy na stránky s příslušnými cvičeními.

 Jak vyplývá z předchozího textu,  Funkční trénink – anatomie je v prvé řadě zásobník cviků  s obrazovou dokumentací, hlavně anatomickým znázorněním svalů, s pár stránkami textu a konečnými návrhy tréninkových jednotek. Strohost knihy může být pro některé čtenáře přínosem, ale spíš ji lze hodnotit jako negativum. Nikde v knize nezjistíte, proč jsou zrovna ty či ony cviky zařazeny do skupiny účinných na zvyšování či snižování hmotnosti. Obzvlášť to zarazí u cviků, které jsou si podobné, jako je například zvedání kolen s rotací v porovnání s výpadem v chůzi se zvedáním do rotace. Proč je první doporučený na hubnutí a druhý, obdobný a logicky i s větším energetickým výdejem při stejném počtu opakování, se doporučuje na zvýšení objemu svalové hmoty?

Kniha je vůbec skoupá na doporučení pro čtenáře. Nabízí sice cviky a zaměřuje se na způsob jejich provádění, ale u každého najdeme nanejvýš dvě varianty, přestože jich může být mnohem víc. Neradí také čtenáři s počty opakování či dobou a intenzitou cvičení a to ani orientačně. Některé pokyny navíc nemusí být vždy srozumitelné. Když si čtenář u mrtvého tahu přečte „zapojte svaly hrudníku a ramen“, pochopitelně se zeptá, jakým způsobem to má provést. Na to mu už ale autorky neodpoví.

Publikace je v několika málo případech nepřesná i v tom, co si vytyčila za cíl, tedy popsat cviky a ukázat, které svalové partie při jejich vykonávání pracují. Proč například při shybech není mezi těmito svaly i dvouhlavý sval pažní, chcete-li biceps? Ke čtenáři se autorky nezachovaly zrovna přívětivě ani v pasáži doporučující tréninkové jednotky. Chybí jakékoliv vysvětlení ke kombinaci obrázků a odkazů na strany. Jediným textem jsou povrchní a v knize již zmíněná obecná doporučení. Mají tedy čtenáři vykonávat všechny zobrazené cviky, nebo jen ty, které spojuje nevysvětlená zelená čára, někde se vinoucí mezi dvěma čtverci s fotografiemi, jindy mezi pěti? A opět vyvstává otázka kolikrát který cvik či sadu provádět a tak dále.

Celkově je Funkční trénink – anatomie knihou, která přes veškerý text kolem nabízí pouze cviky a jejich obrázky jak cvičenců, tak jejich grafických modelů svlečených z kůže, aby mohly být ukázány zapojující se svaly. Navrhované cvičební jednotky laickým čtenářům nijak nepomohou, text na úvod je spíše jen zdvořilostní výplní. Samozřejmě že kniha nemůže nahradit zkušeného trenéra, avšak v tomto případě se o to ani nepokouší. Dává čtenáři cviky, neříká mu ale, co s nimi. Otázka je, zda má tím pádem taková kniha vůbec smysl.

SPILIO, Katerina, GORDON-MALLIN, Erica: Funkční trénink – anatomie. Cvičební program pro aktivity reálného života. 1. vyd. Brno: Cpress, 2015, 160 s. ISBN 978-80-264-0876-5.